
Kostel je jednolodní jen přibližně orientovaná stavba (pro účely popisu jej budeme považovat za orientovaný). S obdélnou plochostropou románskou lodí je na západě srostlá hranolová věž, jejíž přinejmenším spodní část je také románská. V severní stěně je zazděný románský vstup, dnes je kostel přístupný průchodem v podvěží.
Na loď navazuje mírně odsazené obdélné (téměř stejně dlouhé jako loď) kněžiště zakončené třemi stranami osmiúhelníku. Kněžiště je zaklenuto žebrovou klenbou složenou z jednoho čtvercového křížového pole a šestiparskovou klenbou závěru. Obě pole jsou oddělena příporami, ostatní žebra spojená kruhovými svorníky zabíhají většinou přímo do stěn. Na závěrovém svorníku je dodatečný erb pánů z Olbramovic. Výběhům klenebních žeber na vnějším líci odpovídají neodstíněné opěrné pilíře. V koutě mezi lodí a presbytářem na severní straně je obdélná sakristie zaklenutá hrotitou valenou klenbou.
Ke kostelu přistavěn gotický polygonální presbytář se sakristií. V jeho datování se literatura neshoduje, podle D. Líbala pochází ze 2. třetiny 14. století, B. Samek datuje přestavbu do doby po r. 1446. Oporou mu je erb pánů z Olbramovic na svorníku presbytáře, D. Líbal jej však považuje za dodatečně osazený a v dataci vychází z tvarosloví klenby. Presbytář byl osvětlen pěti vysokými gotickými okny, v roce 1772 zazděnými. Dvě krajní byla znovu obnovena v roce 1835 v jiném tvaru a velikosti, zbylá tři byla v roce 1973 odhalena z vnější strany jako slepá. Také věž prošla barokními stavebními úpravami a v druhé polovině 17. století v ní byl prolomen nový vchod do kostela. Na jižní straně lodě se nachází na fasádě sluneční hodiny, o jejichž původu nejsou žádné informace..