© Marcela Váňová 11/2022
Čejč - německy Czejtsch, Tscheitsch, Scheitz - je obec v okrese Hodonín. První zmínka o obci je z roku 1222, kdy patřila klášteru cisterciaček Porta Coeli u Tišnova. Během husitských válek zpustla a byla v roce 1771 znovuobsazena jednak Moravskými Slováky a jednak francouzskými kolonisty. Z pamětihodností kromě shora zmíněné vily (zámečku) je zde kostel sv. Vendelína z let 1729 - 1731, náhrobek pruského generálporučíka Friedricha von Clausewitz z roku 1866, sousoší sv. Rodiny z roku 1920, výklenková kaple u kostela z roku 1927, socha sv. Kajetána z roku 1722, výklenková kaple sv. Rocha u vlakového nádraží z 2. poloviny 19. století a několik křížů. V okolí jsou přírodní rezervace Špidláky a Výchoz. Autobusové spojení má obec se železniční stanicí, Kyjovem, Hodonínem, Ždánicemi a Brnem. Leží na železniční trati č. 255. Prochází jí červená turistická stezka a cyklotrasy Kyjovská, Mutěnická a č. 5064 Moravská vinná.
Vila - "zámeček" - je z pohledu památkové péče cenným střípkem z hlediska poznání významné stavitelské podnikatelské rodiny Kleinů. Samotná stavba i přes necitlivé "rány", které utrpěla ve 2. polovině 20. ...století, je významným dokladem stavitelského a architektonického umu Kleinů. Disponovala náročně architektonicky provedenou eklektickou fasádou (částečně zachována východní fasáda) s okolní parkovou úpravou včetně sochy a pozdějšího zahradního dřevěného altánu. Interiér byl honosný zřejmě původními domovními vstupními dveřmi, vstupní chodbou, halou se schodištěm a svým vstupem do parku. Z hlediska dispozice sloužilo přízemí jako částečně kuchyňsko-sociální a částečně reprezentativní. Patro směrem do ulice plnilo funkci reprezentativní a směrem do dvora obytnou. I když není kulturní památkou, je uveden v památkovém katalogu NPÚ..
Rodina Kleinů patřila k významným podnikatelským rodinám Rakouska-Uherska v 1. polovině 19. století. ...Podílela se na řadě významných silničních a později i železničních staveb. V Čejči se Hubert Klein stal hnacím motorem - nechal zbourat staré kolonizační stavení a na jeho místě si postavil "zámeček" , typologicky architektonickou terminologií patrovou vilu s parkem, který jej odděloval od jím postaveného automatického "Amerikánského" mlýna. Podílel se významně na rozmachu obce (dal jí do vínku proces industrializace); kromě zmíněného mlýna ještě sklárnou a dalšími provozy. Po Hubertově smrti v roce 1859 objekt do konce 19. století rychle střídal majitele. Po 2. světové válce není vlastnictví objektu jasně doloženo s výjimkou majitelky A. Novotné. Druhá polovina 20. století se nesla v duchu socialismu a došlo k řadě necitlivých úprav. Ani v nynější době 21. století (psáno 2022) nevypadá o moc lépe, i když v památkovém katalogu je zmíněna rekonstrukce?!.
