Hrad poprvé zmíněn v predikátu Alberta a Bohuše roku 1322. Ve 2. pol. 15. století spory o vlastnictví hradu, po dobytí r. 1468 opraven. Za Zastřizlů postavena před r. 1538 tvrz ve městě a hrad opuštěn. Dochovány rozsáhlé terénní zbytky, valy a příkopy.
Reliéfní zbytky hradu ve Ždánicích leží nad severním okrajem města na kopci zvaném Palánek, kousek od hřbitova, od něhož také vedla přístupová cesta, dodnes používaná. Místo je však porostlé hustějším křovím a řadou vysokých stromů a i v zimě je většina plochy hradu neprůchozí a špatně viditelná. V jádru i jinde je vidět množství prohlubní po amatérských výkopech, díky nímž se možná objevil i kousek lícované zdi v jihozápadní části jádra. Ještě koncem 18.století zde však bylo možné spatřit zachované úseky zdiva i s okny, dnes po nich však není ani památky. Ještě před samotným vydělením jádra z výběžku se nachází lehce opevněné předpolí. Přístupovou šíji chránila patrně zděná průjezdná obdélná věž. Jádro bylo chráněno 16 - 20 m širokým příkopem, jehož částí dnes prochází naučná cesta, na přístupové straně byl příkop ještě zdvojen. Hrad dnes díky porostu a množství kopání možných hledačů pokladu nepřehledný a v létě z něj není vidět téměř nic.
Roman Řezáč, 1.2. 2005
První zmínka o Ždánicích pochází z roku 1322, hrad se výslovně zmiňuje v roce 1349 v souvislosti s Bohušem a roku 1351 hrad vlastní Alšík z Fulštejna. Roku 1355 pak na hradě žil Pešek Štetina, po té se majitelé střídají a teprve v roce 1464 hrad získala Kateřina a také podle nálezů byl hrad dobýván a v roce 1468 opraven Janem Zeleným. Od roku 1500 patří Ždánice Pročkovi ze Zástřizl a Nemotic. Ten však již zřejmě postavil ve městě tvrz a hrad byl opuštěn.
Roman Řezáč, 1.2. 2005
