Ždánice

Kromě vojensko - politické funkce měl i důležitou funkci hospodářskou, protože byl hospodářským centrem oblasti. V r. 1322 tu sídlili místní vladykové Albert a Bohuš ze Ždánic, kteří ze zeměpanského pověření kolonizovali Ždánicko. V r. 1349 byl hrad v rukou Vítka z Fulštejna, ale pak se opět vrátil do zeměpanských rukou. Za česko-uherských válek se stal hrad kořistí krále Matyáše. Zřejmě mu však obléhání příliš neuškodilo, protože se připomíná ještě v r. 1497. Jako správní středisko panství sloužil i za nových pánů; prvním z nich byl Jan Zelený ze Sanova, jehož zásluhou Matyáš hrad dobyl. Jeho nástupci se stali v 1. 1481 — 1493 bratři Petr a Beneš ze Suchdola a po nich slavkovský pán hrabě Petr od Sv. Jiří a Pezinku, který se na Ždánicích udržel jen 4 léta. Novým držitelům panství, Zástřizlům, ždánický hrad nevyhovoval pro velké náklady spojené s údržbou a též proto, že bylo nutno dohlížet přímo na režijní hospodářské podniky, zejména na dvůr a pivovar. To je přimělo k tornu, že si na pahorku při západní straně městečka vybudovali tvrz. Od té doby ždánický hrad chátral, až úplně zanikl. Při vykopávkách dnes nalézáme pouze jednotlivé předměty, většinou mince ze 14. — 15. století.

Účinnějšímu využití všech dostupných zdrojů bránil nedostatek pracovních sil, což mělo nepříznivý vliv na celkovou bilanci zástřizlovského hospodaření. To dobře poznali i bratři Albrecht a Jan Sernbera z Boskovic a na Bučovicích, kteří získali Zdánice v r. 1558 od Jana Ždánského ze Zástřizl. Ačkoli Zdánice přímo sousedily s jejich bučovickým panstvím, považovali za výhodnější prodat je v r. 1566 svému sousedu, slavkovskému pánu Oldřichu z Kounic. Oldřich ještě přikoupil Dambořice, Násedlovice, Archlebov, Věteřov, Nenkovice a nakonec i Dražůvky, čímž vytvořil rozsáhlé panství; tím se zvýšil počet poddaných a navíc se zvětšil i rozsah zemědělského a rybničního podnikání. To vše ovlivnilo i otázku existence mohutnějšího sídla ve Ždánicích, kterou vyřešil Oldřich z Kounic tím, že na základech staré zástřizlovské tvrze vybudoval renesanční čtvercový zámek (v r. 1569 byl dokončen) s arkádami a hranolovými věžemi v nárožích. Nové panské sídlo mělo lépe vyhovovat jak po obytné, tak i po obranné stránce. Vzhledem k celkové solidní výstavbě komplexu i k tornu, že jej obklopoval hluboký příkop a zeď se střílnami, byl zámek v pramenech uváděn jako hrad (v r. 1624). Po Bílé hoře byly Ždánice konfiskovány Karlu z Kounic a novými majiteli se stali Lichtenštejnové (Maximilián z Lichtenštejna), kteří se však na zámku trvale nezdržovali. Vnitřní úpravy z poloviny 17. století a důkladné úpravy v 1. 1739, 1762 a 1789 nesetřely jeho renesanční charakter; portál hlavního průčelí dostal v r. 1739 barokní strukturu. Rovněž důkladná oprava z konce 18. století za Aloise z Lichtenštejna ponechala zámku jeho dosavadní charakter, který si uchoval dodnes. V r. 1850 se stal zámek sídlem okresního soudu a berního úřadu. Po druhé světové válce byla postupně přemístěna do přízemních prostor ždánického zámku a současně obohacena a doplněna o původní a cenné předměty ze zámku a zámecké vily. Oficiální otevření muzea v prostorách zámku proběhlo 21. října 1946..