kostel sv. Archanděla Michaela

Směrem na západ pak byla k presbytáři dostavěna podélná loď ukončená novým presbytářem půlkruhově zakončeným. Na bočních stranách kostela je zřejmé původní rozvržení stavby. Původní presbytář je užší a je jakoby nepatřičně vložen mezi loď a věž. Fasáda kostela je hladká, členěná pouze hladkými lizénami v nároží a dvěma vyššími pravoúhlými okny se segmentovým záklenkem v nové lodi a jedním menší oknem v původním presbytáři. Nový presbytář má dvě nižší pravoúhlá okna se segmentovým záklenkem a v severní boční stěně jedním oknem stejné profilace jako jsou okna lodě. Na západní straně je k presbytáři přistavěna sakristie s oratoří v 1. patře s jednoduchými okny s kovovou košovou mříží. Hranolová poměrně vysoká věž má v přízemí pravoúhlý vstup s nepůvodním kamenným portálem a dvě nesymetricky umístěná okna. Zvonicové patro je do všech stran otevřeno okny s půlkruhovým završením s dřevěnými lamelovými okenicemi. Má hladkou fasádu s lizénami v nároží a podstřešní fabionovou římsu, která nese jehlancovou taškovou střechu s makovicí a dvouramenným křížem. U jihozápadní strany věže se nachází hranolová jednopatrová přístavba vstupu na hudební kruchtu s pravoúhlým vstupem s kamenným ostěním. Kostel je kryt sedlovou, nad závěrem půlkuželovou taškovou střechou. Uprostřed lodi nad ní ční drobná sanktusníková vížka s barokní bání. Loď i kněžiště jsou zaklenuty valenou klenbou se styčnými lunetami s hřebínky. Klenba dosedá na vtažené polopilíře s předloženými pilastry s jednoduchou římsou. Jižně od věže kostela stojí železný kříž s kamenným podstavcem, který je připomínkou na bývalý hřbitov kolem kostela (1286-19. století). V průčelí jeho podstavce je nápisová deska s citátem ze Starého zákona, knihy Pláč (1,12). Druhý, kamenný kříž na severní straně věže je z roku 1914 a věnovali ho manželé Jan a Anna Perutkovi - na zadní straně podstavce kříže donátorský nápis; na přední straně je nápis: Člověče zde málo stůj, rány moje rozvažuj, rány moje kynou léta tvoje hynou. Přijde smrt, soud Tobě nastane, kam se duše tvoje dostane?

Kostel je památkově chráněný od 3. 5. 1958..

Ves Šardice koupil v roce 1240 Soběhrd ze Šardic, který ves rozšířil a založil kostel, u něhož byla 6. 2. 1286 biskupem Dětřichem potvrzena fara. Středověké jádro kostela bylo prokázáno při opravách v roce 1982, kdy po odkrytí vnější omítky bylo obnaženo původní zdivo z malých kamenů a zachované gotické okenní a dveřní oblouky. Gotický kostel neměl vlastní věž, ta ještě v 17. století stála mimo kostel. Výrazně byl kostel poničen při vpádu Kuruců na Moravu v roce 1705. Při následné opravě v roce 1707 bylo zvýšeno zdivo a ve vyšší výšce prolomena okna. V letech 1754-1758 pak došlo k významné raně barokní přestavbě. Presbytář byl rozšířen severozápadním směrem na plochu již nepoužívaného hřbitova a byl půlkruhově zakončen; opět byly zvýšeny zdi kostela a na východní straně postavena hranolová věž. V roce 1785 byla loď zaklenuta křížovou klenbou do plochých pilastrů a byla postavena sakristie s oratoří v patře. Za možného autora návrhu přestavby je považován zednický mistr Jan Ammon. Kostel byl vysvěcen 1. 11. 1789 augustiniánským opatem Dismasem Luxem. Poslední úpravy byly provedeny v roce 1935, kdy byl zvenčí přistavěn vstup na kůr. Při osvobozování Šardic 15. 4. 1945 byla poničena věž, která byla na doporučení Památkového ústavu v roce 1965 zastřešena jehlancovitou stříškou..