
Hovorany (německy Howoran) je obec v okrese Hodonín, 11 km jihozápadně od Kyjova. Na jejím místě stávala ves, o které nejsou písemné zmínky a koncem 16. století byla zcela pustá. V roce 1593 byla znovuosídlena majitelem panství Janem IV. z Lipé na přání Chorvatů a nazvána Hovorov. Z pamětihodností kromě shora zmíněného kostela sv. Jana Křtitele zde stojí nedaleko od něj chrám Spasitele z roku 1957, kaple sv. Rocha z roku 1834, historický lis na víno z roku 1805 a dřevěný vyřezávaný kříž z roku 1896. Nachází se zde přírodní rezervace Hovoranské louky. V 19. a v 20. století zde byly hnědouhelné doly (první nález hnědého uhlí na jižní Moravě v roce 1805 napoleonskými vojáky). Obcí prochází silnice II/422. Autobusové spojení má s Brnem, Hodonínem, Kyjovem a Čejčí - železniční stanicí (trať 255). Prochází jí cyklotrasa - Mutěnická.
Na jihovýchodní straně je ukončena mírně odsazeným pravoúhlým kněžištěm čtvercového půdorysu. K presbytáři přiléhá čtyřboká přízemní stará sakristie a na severovýchodní straně je přistavěna nová sakristie s oratoří v patře a s kaplí otevřenou do lodi. Fasáda lodě je členěna na tři pole podloženými pilastry s římsovou hlavicí. V polích je vždy jedno pravoúhlé okno s půlkruhovým záklenkem, lemované plochou šambránou. Hranolová věž v severozápadním průčelí má nárožní pilastry s římsovou hlavicí nesoucí kladí. V přízemí má pravoúhlý hlavní vstup s kamenným ostěním s ušima a kapkami a nad ním je jedno pravoúhlé okno. Zvonicové patro je členěno nárožními pilastry s průběžnou hladkou římsou vymezující hladké kladí, v němž jsou osazeny kruhové věžní hodiny. Podstřešní profilovaná římsa se nad hodinami půlkruhově vypíná. Zvonicové patro má tři pravoúhlá okna s půlkruhovým záklenkem s klenákem. Věž je završena barokní bání s lucernou, makovicí a zlaceným křížem. V jihozápadním koutě věže je přistavěno šnekové schodiště se dvěma drobnými pravoúhlými okny. Loď má sedlovou taškovou střechu, nad kněžištěm a oběma sakristiemi valbovou taškovou střechu. Interiér: podvěží je zaklenuto valeně s dotýkajícími výsečemi; obdobně jsou zaklenuty sakristie. Kněžiště má křížovou klenbu; oratoř je plochostropá. Loď je zaklenuta valeně s dotýkajícími výsečemi; hrany všech výsečí překrývají maltové pruty, ve vrcholu klenby narážející na shodně tvarovaný rám kruhového zrcadla. V severozápadní části lodi vestavěna valeně podklenutá hudební kruchta. Zařízení: zděné sloupové retabulum hlavního oltáře z doby vzniku stavby s obrazem Kristova křtu z roku 1909; u paty sloupů původní štukové figury sv. Šebestiána a Rocha. Zvon na věži s reliéfy Františka z Assisi, Jana Nepomuckého a Šebestiána, s ornamentálním a nápisovým vlysem (zn. S. K. in Brinn 1735) ulil Jan Zikmund Kercker v Brně v roce 1735. Kostel je památkově chráněný od 3. 5. 1958. U vstupní brány do areálu kostela je na každé straně socha světce na kamenném podstavci. Tři kamenné kříže: 1. z roku 1949 na pravé straně u hlavního vstupu ve věži kostela; 2. ve svahu (po pravé straně) u vstupní cesty do areálu kostela; 3. z roku 1790 v parčíku (po levé straně) u vstupní cesty do areálu kostela..
Ta byla v roce 1721 rozšířena na kostel. Se stavbou se začalo 31. března 1721 a byla dokončena v červnu 1725. 6. srpna téhož roku byl kostel posvěcen olomouckým biskupem Wolfgangem Hannibalem kardinálem von Schrattenbach. Úprava kostela a přístavby byly provedeny v 1. polovině 19. století..