Boleradice

Jeho poloha nebyla nijak výhodná, a rozloha svědčí, že byl malý. Nemohl být tedy nijak významný, ale byl jediný v tomto kraji. Jeho půdorys je obdélníkového tvaru, což je pro středovrěký hrad naprosto nepřirozené. Snad proto poutal pozornost spisovatele historických románů a znalce moravských hradů a tvrzí Antonína Kolka. Ten se o něj soustavně zajímal a pokoušel se rozluštit záhadu jeho vzniku. Zůstal však jen u hypotéz. Na základě svého zkoumání se pokusil o jeho rekonstrukci, ne o jeho věrnou podobu. První zmínka o boleradickém hradě je v zemských deskách v roce 1373. Podle jednoduchého půdorysu lze soudit, že byl postaven mnohem dříve. Neměl výhodnou polohu, pouze od severu a západu byl méně přístupný. Byl obehnán vysokýrn valem, na němž stála palisáda z dubových klád, za ní byl suchý příkop, pak další palisáda a teprve potom kamenná hradba, kterou na jižní straně nahrazovaly hradní budovy. Vchod byl od Boleradic přes dřevěný most nad suchým příkopem, potom přes kamennou věž s padacím mostem na její druhé straně. Z této brány se procházelo opět po mostě přes vnitřní krátký, ale hluboký příkop do třetí brány, která již byla v kamenné zdi opatřená podsebitím a střílnami. Tato hradba obemykala ze tří stran nádvoří. Třetí branou se vešlo do prvého nádvoří asi 30 m dlouhého, na němž při zdích stál čeledník, stáje a kolny. Čtvrtou branou ve zdi se vešlo do druhého nádvoří, kde stál vlastní hrad s věží - hláskou, která tvořila jádro hradu. Byly v ní zásoby zbraní, potravin, dole vězení a nahoře bydlel pověžný, který střežil okolí hradu. S vlastním nevelkým hradním palácem byla spojena padacím mostem. Kromě paláce na hradě byla i stavení pro panoše, služebné, dále sýpky, pekárna apod. Nemohla chybět studna. Na hradě bydlel pán s rodinou, hejtman, který spravoval hospodářství, purkrabí, který byl velitelem hradu a nečetné vojenské posádky. Život na hradě byl jednoduchý a uzavřený. V čase ohrožení se hrad bránil více pasivně svou hmotou. Valy, palisády, příkopy a mosty tvořily jen mrtvou překážku. Vojensky mohly být obsazeny pouze budovy. V noci byly stráže na hradbách, psi hlidali v příkopech. Brány se otvíraly při východu slunce, zavíraly při západu. V roce 1531 stál hrad ještě v plné slávě, ale roku 1536 se uvádí již jako pustý. Asi jej zničili Turci, pak již obnoven nebyl."

Návrh rekonstrukce hradu dle Antonína Kolka

Hrad je významným dokladem přechodové fáze od mladohradištních hradisk k časně feudálnímu hradu. V mladší fázi zase stál na přechodu od tvrze k hradu. Tedy v obou vývojových fázích - románské a gotické pozoruhodný typ pevnostní architektury, kterou v jihomoravském prostředí v podstatě nezná.me. Jeho počátky lze spojovat se jménem Lva z Boleradic a datovat do druhé třetiny 13. století. Spisovatel Jan Herben vzpomíná, jak jako malý studentík zdolával zbytky jeho valu a hradeb. Ještě na přelomu století z jeho trosek místní obyvatelé vozili kámen a cihly do základů staveb svých domů. Dnes jej připomíná jen jeho půdorys, zbytky hradních příkopů a také pěkná povídka A. Kolka..

Opevněný prostor měl téměř podobu obdélníka a byl obehnán vysokým valem. Cesta na hrad vedla jako dosud směrem od lesa, vchod byl ze strany od Bolehradic. Hradní palác s kamennou masívní věží stál na druhém nádvoří. Do r. 1350 patřily Bolehradice rodině Lva z Klobouk, dalšími vlastníky byli páni z Kunštátu a později rytíři a Víckova, jimž náležely Boleradice až do r. 1624. Ve 30. Letech 16. století hrad zpustl a nebyl již obnoven. Do dnešní doby se dochovaly jen nepatrné pozůstatky příkopů a valů. V městském vlastivědném muzeu v Kloboukách jsou uloženy nálezy z hradu. Kromě řady šipek do samostřílů s tulejkou i s trnem jsou to ostruhy s hvězdicemi, pera do válečkových zámků, hrot kopí a železný tesák. Jde vesměs o předměty ze 14. – 15. století.