Kostel Panny Marie Bolestné
Pohled na kostel od hlavní silnice.
© Tomáš Hák, 09/2008
Mariánské Radčice se zachovaly jako jediná obec mezi velkolomem Bílina a chemickým kombinátem v Záluží. Autem je možno přijet po silnici II/256 od Liběšic (I/13), resp. Lomu (I/27), parkování je možné přímo u poutního areálu. Nejbližší železniční stanice Louka u Litvínova na tratích Teplice - Litvínov a Most - Moldava je vzdálena asi 3 km severně. Z Litvínova sem zajíždí i o víkendech autobusová linka.
Vzhledem k poloze obce se v okruhu několika kilometrů nacházejí lákadla jen pro milovníky industriálu. Při dobrém počasí se však i odtud otevírají nečekané pohledy na České středohoří a Krušné hory, byť s poměrně specifickým popředím.
Kostel je přístupný v době bohoslužeb, které se pravidelně konají v neděli od 11.15, ve středu a v pátek od 18.15. Přístup do ambitů je zřejmě jen při každoroční mariánské pouti.
Malá obec nedaleko severočeského Litvínova dostala svůj název právě dle poutního místa, které představuje kostel Panny Marie Bolestné. Obec je obklíčena postupujícími hnědouhelnými doly, ale sama se již (prozatím) nachází mimo nebezpečí postupu těžby. ...Proto se již v minulosti stala útočištěm pro některé sakrální památky (např. sochy před budovou fary) ze zaniklých obcí. Z obce krásný výhled na první vrcholky Českého středohoří. Ve směru na Braňany a Most několik zatopených lomů-jezer po rekultivaci. V nedalekém Litvínově - Záluží Podkrušnohorské technické muzeum..
Kostel Panny Marie BolestnéSe stavbou areálu poutního kostela se začalo v roce 1698 a stavba byla kompletně dokončena až v roce 1718. Zajímavostí kostela je čin místního obyvatele Karla Puttnera, který ke stavbě areálu kostela podstoupil farníkům svůj dům, který stál v cestě projektované stavbě. Za tento čin se mu dostalo cti být pochován v jednom z ambitů, které obklopují kostelní areál. Traduje se pověst, že je pochován na místě, kde v jeho světnici stál stůl u kterého sedával. Význam místu dávala sílící obliba Mariánského kultu, která se projevovala desetitisícovými procesími, jež se scházely z širokého okolí, ale i z poměrně vzdálené Plzně. Po částečném ochlazení zájmu o Mariánskou pouť v polovině 19. století prožily poutě svou renesanci, která trvala až do konce 2. světové války a hromadného odsunu sudetských Němců. Od této doby kostel silně chátral a své obnovy se dočkal až v 90. letech, kdy se do Radčic a nedalekého Oseka vrátil cisterciácký řád s nímž byla obnovena i tradice Mariánskoradčických poutí. Nyní je kostel a celý areál se vzácnými ambity postupně citlivě rekonstruován, čehož si může návštěvník všimnout právě při pravidelných poutích, kdy je celý areál zpřístupněn..
|
Přihlášení |
