
Třípatrová trojkřídlá budova, mansardová střecha s báněmi v rozích, z jižní strany vstupní věžovitá část s kopulí. Při východním křídle kostel z let 1748 až 1752 (podle návrhu architekta F. I. Prée, sochařská výzdoba J. Jelíka, řezbářské doplňky J. F. Platzera). V sousedství zámku hospodářský dvůr. Park byl založen okolo roku 1770, dnešní podoba podle J. Plečnika, v zadní části přechází v oboru. Velký palmový skleník, rybník Bahňák, u zámku bronzová socha Jenoféfy. Rozloha 110 ha.
Roku 1392 se připomíná tvrz, sídlo Haška z Lán. Od roku 1589 součást královského panství křivoklátského, v roce 1592 na místě tvrze vystavěn renesanční zámek, užívaný jako letohrádek při císařově pobytu ve zdejších lesích. Roku 1652 přestavba na raně barokní zámek, v roce 1658 císař zastavil křivoklátské panství Schwarzenbergům, roku 1685 odkoupen Valdštejny, za nich roku 1730 zámek zvýšen o jedno patro. Od roku 1731 fürstenberským majetkem, za Karla Egona Fürstenberga v letech 1821-1825 zámek zvýšen o 2. patro, v letech 1902-1903 přistavěno 3. patro. Od roku 1918 v majetku československého státu, do roku 1921 přestavěn architektem Josipem Plečnikem na letní sídlo prezidentů republiky.
V květnu roku 1923 stihla prezidenta Masaryka bolestná rána. Zemřela jeho manželka, spolubojovnice a spolutrpitelka paní Charlotta G. Masaryková, žena se zlatým, hrdinným srdcem. Byla pohřbena na tichém lánském hřbitůvku. Její hrob byl prostý a neokázalý jako její život. Pouhý drnem obepjatý násyp země, mateřídouškou zarostlý, v čele žulový podstavec, na podstavci dvě skříňky: skříňka s prstí z amerického města Brooklyn s nápisem: „Co srdce pojí, moře nerozdvojí!“, a skříňka s prstí ze zborovského bojiště. Prsť tří zemí vypravuje pohnutý příběh života veliké ženy a hlásá, jak podivné, nevyzpytatelné jsou cesty osudu, který vede a řídí kroky lidské i dějiny národa. Když jako malé děvčátko pobíhala Charlotta Garrigueová v americkém městě Brooklyn, kde se narodila 20. listopadu 1850, jsouc třetím z 11 dětí ředitele pojišťovny, neměla tušení, že je jí souzeno, aby se stala ženou českého rebela, po jehož boku ji čeká kromě… číst dále
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.