Lány

I. Prée, sochařská výzdoba J. Jelíka, řezbářské doplňky J. F. Platzera). V sousedství zámku hospodářský dvůr. Park byl založen okolo roku 1770, dnešní podoba podle J. Plečnika, v zadní části přechází v oboru. Velký palmový skleník, rybník Bahňák, u zámku bronzová socha Jenoféfy. Rozloha 110 ha..

Od roku 1731 fürstenberským majetkem, za Karla Egona Fürstenberga v letech 1821-1825 zámek zvýšen o 2. patro, v letech 1902-1903 přistavěno 3. patro. Od roku 1918 v majetku československého státu, do roku 1921 přestavěn architektem Josipem Plečnikem na letní sídlo prezidentů republiky..

Masaryková, žena se zlatým, hrdinným srdcem. Byla pohřbena na tichém lánském hřbitůvku. Její hrob byl prostý a neokázalý jako její život. Pouhý drnem obepjatý násyp země, mateřídouškou zarostlý, v čele žulový podstavec, na podstavci dvě skříňky: skříňka s prstí z amerického města Brooklyn s nápisem: „Co srdce pojí, moře nerozdvojí!“, a skříňka s prstí ze zborovského bojiště. Prsť tří zemí vypravuje pohnutý příběh života veliké ženy a hlásá, jak podivné, nevyzpytatelné jsou cesty osudu, který vede a řídí kroky lidské i dějiny národa. Když jako malé děvčátko pobíhala Charlotta Garrigueová v americkém městě Brooklyn, kde se narodila 20. listopadu 1850, jsouc třetím z 11 dětí ředitele pojišťovny, neměla tušení, že je jí souzeno, aby se stala ženou českého rebela, po jehož boku ji čeká kromě radostí i trnový věnec trpitelky. Jako studentka přichází do Lipska k svým známým, u nichž bydlel mladý Masaryk. Tu se oba poznali, a když Charlotta odjela zpět do vlasti, spěchá Masaryk, zaujat jejími půvaby, zvláště pak krásou jejího ducha a čistotou její povahy, přes oceán do Ameriky, aby si ji odtud odvezl jako svou ženu do Vídně. Ve Vídni se paní Masaryková učí pilně česky, zajímá se o politiku, o postavení Čechů v Rakousku, o české umění a dějiny, takže, když byl Masaryk povolán na univerzitu do Prahy, cítila se tu paní Masaryková jako doma. Zůstala stále touž prostou, skromnou a pilnou ženou a pečlivou matkou a vychovatelkou čtyř dětí. Přitom měla soucit s každým trpícím a pomáhala chudým, jak jen mohla ze svých skrovných prostředků. Stála statečně po boku mužově v jeho těžkých zápasech, sílila ho a utěšovala, když jeho ušlechtilé snahy nedocházely porozumění a místo uznáním byly spláceny nenávistí. Avšak nejkrásnější květy vydalo její zlaté srdce za kruté doby válečné, když se Masaryk s dcerou Olgou odebral do ciziny, aby tam vedl a řídil českou revoluci. Přečkalo statečně chvíli rozloučení, snášelo trpělivě všechny útrapy a všechnu pomstu, kterou mu přichystali rakouští pochopové za to, že Masaryk připravoval svobodu národa a bořil habsburskou říši. Zdrcena smrtí syna Herberta, opuštěna prodlévala ve svém bytě střeženém policií, jsouc stále vyslýchána a týrána otázkami. Když jí nebylo možno dokázati velezradu, měla býti zbavena přátel i jejich pomoci a vydána v spáry hladu a bídy. Do nemoci, v niž upadla strádáním a duševním utrpením, zasvitl konečně světlý paprsek vykoupení. Masaryk se vracel a uvítán jásotem národa a voláním slávy uveden byl do sídla starých českých králů. A z utrpení a ponížení bylo pozdviženo i hrdinské srdce jeho statečné ženy. Tiché Lány se zeleným parkem se jí staly milým přístavem, kde po těžkých bouřích života sklonila v klidu svou hlavu. Dne 21. září 1937 byly uloženy na Lánském hřbitově vedle rakve paní Ch. G. Masarykové tělesné ostatky prezidenta Osvoboditele. Do Lán nastoupili cestu davy desetitisícového lidu, aby se tu poklonili památce velikého mrtvého. Pouti k jeho hrobu jsou nejen projevem vděčnosti a lásky, nýbrž i příslibem, že náš národ zůstane věren prezidentovu odkazu, že se bude říditi jeho zásadami a střežiti jeho dílo – svou milovanou republiku..