
Gotická tvrz byla postavena v jižní části vsi na výrazném návrší obtékaném potokem. Dochovala se z ní podsklepená patrová stavba s výrazně zaoblenými nárožími o rozměrech cca 16 x 5,5 m krytá valbovou střechou. Ke gotickému panskému sídlu patří pouze sklepy s mohutnými až 2 m silnými zdmi a obvodové zdivo až do výše prvního patra. Do suterénu byly dodatečně vloženy valené klenby do pásů, obdobně bylo upraveno i patro, budova byla obestavěna četnými neorganickými přístavky kůlen a garáží. Ty byly při rekonstrukci po roce 1990 odstraněny.
Roku 1398 se připomíná Vlach z Patokryj, roku 1428 Bohuše, vdova po Otíkovi z Patokryj. Kolem roku 1453 získal odúmrť po jiném Otíkovi z Patokryj Aleš z Velešic na Brocně. Roku 1478 prodala Alešova dcera Dorota provdaná z Duban Patokryje mosteckému měšťanovi Václavu Manvicovi, který se po Patokryjích začal psát. Jeho potomci prodali roku 1568 Patokryje Petrovi Razickému z Vchynic. On a jeho potomci byli zřejmě poslední majitelé, kteří v Patokryjích sídlili. Roku 1613 byly Patokryje za 27 tisíc kop míšeňských grošů prodány Bernardovi Elsnicovi z Elsnic. Tomu byly pro účast ve stavovském povstání zkonfiskována třetina veškerého majetku včetně statku Patokryje, který tvořila „tvrz pustá a ves Patokryje s dvorem poplužním zpustlým, ves Zlatníky a díl vsi Dobrčic“. Konfiskát získal roku 1923 Vilém mladší z Lobkovic, který jej připojil k bílinskému panství, jehož osudy sdílel až do 20. století. Při dědických sporech v polovině 17. století se hovoří o „pokojích ve staré části, rozvalených a zpustlých až po střechu ze šindele a tašek“, později však byla opravena a využívána jako hospodářská a obytná budova poplužního dvora. Po roce 1945 sloužila budova tvrze spolu s areálem poplužního dvora státnímu statku. Po roce 1990 byl v areálu obnoven chov koní, budova bývalé tvrze dnes slouží bytovým účelům chovatelské stanice společnosti EQUI Bořeň-Svinčice.