důl Pavel I.

K rozhodnutí založit důl Pavel I. došlo roku 1887 v drážďanské investiční bance Greditanstalt für Industrie und Handel in Dresden, která na zakoupených důlních mírách severně od vsi Louka zadala vyměření a geologickému průzkumu firmě Julius Thielle z Oseka. Brzy po zřízení dolu jej drážďanská banka prodala se ziskem Německo-rakouské horní společnosti ve Vídni, z jejíhož vlastnictví se dostává do rukou Těžařstva lomských uhelných dolů (Gewerkschaft Brucher Kohlenwerke). Stavba budoucího dolu byla zahájena v roce 1894 a těžba již o rok později. Důlní pole se rozkládalo mezi Litvínovem a Loukou, severně od ochranného pilíře železniční tratě Podmokly (Děčín) - Chomutov a ve své době patřil důl k největším v revíru. Hnědé uhlí bylo těženo až z hloubky 266,991 m m pod zemským povrchem, jáma měla průměr 3,800 m a cihlová výztuž měla sílu 20 cm. Větrací jáma měla hloubku 223,115 m a průměr 3,1 m. Cihlová výztuž měla tloušťku 30 cm a jáma byla také osazena leznými žebříky. Důl byl na počátku 20. století vybaven elektrickými dopravníky, těžní věž byla vysoká 22 metrů a ovládal ji původně parní stroj, vyměněný roku 1923 za pohon stlačeným vzduchem. Ten byl roku 1926 nahrazen elektrickým těžním vrátkem. Vytěžené uhlí bylo na místě roztříděno a jeho výhřevnost se pohybovala od 4.882 kcal/kg do 5.600 kcal/kg . V roce 1907 koupila společnost nedaleký důl Eichler (Gukenack), který přejmenovala na Pavel II. Důl vedl závodní vedoucí (zachovala se jména pěti z nich), kteří měli k ruce jednoho důlního inženýra jako asistenta, čtyři úředníky a dva praktikanty. Samostatná existence dolu končí posledního dne měsíce dubna 1922, protože od 1. května byl připojen k dolu Pluto (XV. revír) v nedaleké Louce a také k dolu Pavel II. Samostatným se stal dne 20. 9. 1925, přičemž zmíněný XV. revír zůstal součástí dolu Pluto. Definitivního konce se pro vyuhlení dočkal důl…  číst dále