
Původní ves (zvaná po založení kláštera Starý Osek) se nacházela v jihovýchodní části dnešního města. Nejpozději ve 13. století zde byl postaven farní kostel, v průběhu dalších staletí zřejmě opakovaně opravovaný po válečných a živelných pohromách. Před svou smrtí (1742) vypracoval plány na náhradu tohoto kostela zcela novým objektem litoměřický stavitel Ottavio (Oktavián) Broggio. Ty však nebyly, zřejmě pro značnou náročnost, realisovány.
Stavbu nového kostela nakonec v letech 1751–55 provedl někdejší Broggiův polír Jakub Schwarz ve formách, silně poplatných práci jeho bývalého mistra. Jižně od kostela byla postavena rozměrná fara a kolem něj byl kamennou zdí vymezen velký hřbitov. Ten sloužil potřebám rostoucí obce až do konce 19. století.
Po roce 1945, který přinesl nucenou výměnu většiny obyvatelstva, kostel zpustl a přestal se užívat. Posledních několik desetiletí je uzamčen, míra zachování jeho kdysi bohatého barokního zařízení není známa. Bývalá fara slouží jako charitní centrum, hřbitov je zcela zpustlý, ve vysokém podrostu lze nalézt zbytky barokních i pozdějších náhrobků.