© Prudký Martin, 09/2013
Zbytek původního koryta řeky Bíliny se nachází na levém břehu nedaleko mosteckého nádraží, pod vrchem Špičák. Lze jej spatřit ze zpevněné cesty, kopírující tok Bíliny z Mostu-Rudolic směrem k severozápadu.
Bílina je severočeská říčka, 83,8 km dlouhá, jedná se o levostranný přítok řeky Labe, pramenící nedaleko Kálku v Krušných horách. Řeka je neblaze proslulá svým znečištěním – o němž se v Mostě se zpívalo, že „když si k ní přičuchneš, chytaj tě křeče“. ...Původ jména však nasvědčuje o opaku. Pochází z přídavného jména bílý, ve staročeské podobě biel, což znamenalo bílá, tedy čistá, průzračná voda. Silné znečištění vody je následkem lidské činnosti a souvisí s průmyslovou oblastí, kterou řeka protéká – na horním toku ještě voda splňuje přísné normy a je vhodná i pro kojence. Písemně je řeka poprvé zmíněna roku 1119 v Kosmově kronice ve tvaru Belina (původně Bielina) a Bielina řěka v kronice Dalimilově. Jméno řeky přešlo i na přemyslovský opěrný a správní bod v severních Čechách, dnes město Bílina (Belinensis urbis). Na německých mapách se až do 20. století zachovalo původní slovanské jména Biela. Toto pojmenování se dodnes používá v Mostě a v celém povodí v podobě Běla. Její povodí je velmi úrodné a již od pravěku bylo osídleno. V 70. letech 20. století, během bourání starého Mostu, bylo koryto řeky přemístěno mimo své původní řečiště do tzv. koridoru těsně pod úpatím vrchu Hněvín se zbytky středověkého hradu Landeswarte..
|
Přihlášení |
