© Prudký Martin, 04/2004
Hřbitov, hebrejsky bet (nebo bejt) kevarot – dům hrobů nebo také bet olam – dům věčnosti, museli Židé budovat vždy na okrajích měst, někdy ve značné vzdálenosti, nebo na místech, která nikdo nechtěl. Dokonce byly zakládány poblíž popraviště nebo mrchoviště. O pohřeb se staralo pohřební bratrstvo – chevra kadiša což byl byl dobrovolný spolek mužů sloužících všem bez rozdílu. Tvořili jej pouze bezúhonní a ženatí muži. Pohřeb sám měl být vykonán co nejdříve, pokud možno ještě v den úmrtí. Po smrti bylo tělo zemřelého odneseno do bet tahara – domu očisty, který se nacházel buď přímo na hřbitově (jako v Souši) nebo na okraji ghetta blízko hřbitova. Zde členové bratrstva provedli obřad očisty těla zesnulého vlažnou vodou za čtení modliteb a žalmů, za jehož základ lze považovat verš z Kazatele 5.15: "Jako vyšel z života své matky, nahý zase odchází, jak přišel, a za svoje pachtění si nic neodnese, ani co by se do ruky vešlo." Poté byl mrtvý… číst dále
|
Přihlášení |
