Bosyně

Homutové sídlili na bosyňské tvrzi až do 70. let 16. století, kdy ji získal Jiří Kaplíř ze Sulevic. Kaplířové prodali tvrz a část vsi v r. 1587 Albrechtu Pětipeskému z Chýš, který je připojil k byšickému panství; druhá část patřila ke Kokořínu. Nový majitel na tvrzi nesídlil, a ta se již v r. 1623 uvádí jako značně zchátralá. Tehdy koupili Bosyni jako pobělohorský konfiskát Lobkovicové a tvrz pravděpodobně opět obnovili. V r. 1669 získali bosyňský statek Pachtové z Rájova, kteří tvrz přestavěli na jednoduchý, jednopatrový barokní zámek obdélníkového půdorysu. Pachtové drželi Bosyni jako součást panství Liblice ještě v první polovině 19. století, v r. 1845 ji získal hrabě Fridrich Deym. Poslední úpravy byly na zámku provedeny v r. 1915 a daly objektu v podstatě jeho dnešní ráz s prostornou síní v přízemí s povalovým stropem. V 2. polovině 20. století patřil zámek v Bosyni státnímu statku a sloužil jeho potřebám..

k Housce. V l. 1356-1372 držel část vsi Bohuněk Haras. Za jeho syna jest pokládati Peška Karla Harase, jenž žil v l. 1379-1405 a poněvadž se také psal ze Sedlce, snad již nic v Bosyni neměl, nebo jen málo. L. 1386 učinil obdarování klášteru sv. Tomáše v Praze. Jeho snad potomky byli Domousničtí z Harasova. Petr Janda z B. měl l. 1404 nějaký statek v Lobči, kamž kněze podával. Tu část, kde byla tvrz, držel 1408 Jan Homut, předek Homutův z Harasova. Po Janovi seděl tu Radslav Homut, jenž přikoupil r. 1432 plat v Zamaších. Jest to snad týž, jenž byl leta 1440 na sjezdu v Nymburce. Nějaký Homut připomíná se i r. 1455. Od r. 1465 vyskytuje se Jan Homut, jehož manželka Anna z Počapl koupila l. 1473 manství, které patřilo k Housce. Později vládl tu Jindřich Homut, jenž na tvrzi Bosyni Marjaně z Kokořova manželce věnoval a ok. l. 1540 zemřel. Zůstavil 7 synů, kteří leta 1545 tento nevelký statek společně drželi. Jiří, nejstarší z nich, ujal Bosyni a přikoupil s Chodčem dvůr kmecí v Bosyni (1549), což posud obci Mělnické náleželo. Avšak leta 1575 prodal Jiří Chodeč s částí Bosyně a tvrz s částí vsi prodal 1579 Jiříkovi Kaplíři ze Sulevic. Jiřík připojil k tomu 5 vesnic a prodal (1587) statek Bosynský Albrechtovi Pětipeskému z Chyš († 1596). Statek Bosynský připojen pak k Byšicům a tvrz zanedbávána tak, že byla r. 1623 na upadnutí. Jak se zdá, tvrz zase obnovena a Vácslav kníže z Lobkovic prodal statek Bosynský tak, jak byl l. 1587, Vácslavovi Sylvestroví Smrčkovi ze Mnichu (1668), ale ten jej držel jen rok a prodal jej (1669) Danielovi Pachtovi z Rájova. Nový pán držel Liblice, k nimž statek koupený připojil. K němu také připojena ta část, která od poč. 16. stol. ke Kokořínu a pak k jiným statkům patřívala. V Řepíně stojí zámek na místě bývalé tvrze. Řepín patříval ode dávna křižovníkům německého řádu. Již l. 1207 jim potvrzen od papeže Inocenta a zase l. 1237 od krále Vácslava. ještě l. 1241 a 1254 patřil Řepín k Vrbenské faře. Ale nedlouho potom zřídil tu řád kostel a při něm komendu, oboje opevněné, v jeden hrad. L. 1281 tu dlel Ota markrabě Braniborský a l. 1303 dány odpustky pro kostel zdejší, bezpochyby proto, že snad měl býti dostavován, aneb vykrášlován. Okolo l. 1310 znám je první komtur Ješek, jenž tu přebýval ještě. 1. 1337. L. 1321 koupil pro zdejší komendu ves Lhotu. L. 1328 zase dány odpustky pro kostel v hradě Řepíně. Jako komturové následovali l. 1359 Kunrát, l. 1362 Mikuláš a l. 1392 zase Mikuláš. Ti spravovali statek tak dobře, že z něho měl zemský nejlepší příjem. Na počátku 15. st. byli ve zdejší komendě tři bratři Ceši a komturem byl nad nimi Příbek z Litic sám třetí a to v l. 1404-1410. L. 1411 zabral král Vácslav řádu bezpochyby pro jeho nevěrnost větší díl statků. Od té doby přestávají komturové a protože se l. 1415 Bohuněk z Řepína (bezpochyby týž co později Bohuslav) připomíná, zdá se, že Řepín také zabrán a Bohunkovi zastaven. L. 1417 byl Vilém ze Šumburka pánem na Řepíně a protože král Vácslav nedávno před tím statek jeho Perštein ujal, zdá se, že mu zatím Řepín vykázal. Asi l. 1420 Zikmund král převzal od Bohuše ze Zvěřince hrad Blansko, začež mu směnou dal Řepín, a to dědičně, avšak protože byl Řepín lepší, nechal si na tomto statku 100 kop. Tyto zastavil l. 1426 Dobešovi z Harasova a Jakubovi z Maršova. Po obou pak je zdědil Jindřich, syn Dobešův, jemuž l. 1437 zápis ten ve dsky dvorské vložen. Bohuše zůstal v držení Řepína ještě l. 1440, kdež byl na krajském sjezdu v Nymburce. V držení Řepína nacházel se l. 1460 Jan, syn jeho. Tento žil ještě l. 1503 jsa tuším toho rodu a jména poslední. Řepín byl pak v l. 1524-1535 v držení Jana a Arnošta bratří Kartíkův z Nežetic. Po nich následovali Arnoštovi synové, totiž Jiří, Zikmund a Jan, kteří si l. 1544 tvrz Řepín v obnovené dsky zemské vložili. Po smrti Zikmundově zůstali ostatní v nedílnosti asi do l. 1555. Tu pak se rozdělili. Jiří si vzal Libeň a Janovi zůstal Řepín. Jan žil ještě l. 1558 a v Řepín uvázala se pak sestra jeho Anna vdaná Jablonská. Ta prodala statek tuším zaslužený (1564) Zikoii z Dřevohryz, která byla manželkou Beneše Vrše ze Sádlna, l. 1572 pána na Řepíně. Tento zdědiv Řepín se synem svým Jiříkem, prodal jej (1574) Jindřichovi Abrahamovi ze Solhauzu na Veliké Březně. Tento tu seděl ještě l. 1615, kdež prodal Řepín Mikuláši z Gerštorfu. Po smrti Mikulášově Řepín zabrán a prodán l. 1622 Filipovi Fabriciovi z Rosenfeldu. Tento získal také Vrutici a Libeň. Všechny tři statky držel po něm od r. 1637 syn Jan Vácslav, jenž jej zůstavil nezletilému synu Františkovi Ignácovi. Když pak tento v nezletilosti asi l. 1650 zemřel, dostal se Řepín mateři Kateřině Barboře roz. Hrochovně z Mezilesic s dcerami jejími. Druhý manžel Kateřinin vyplatil dcerám 19.690 fl. uh. a zůstavil si Řepín a Libeň. Tímto manželem byl Jan Valderode z Eckhausen, jehož rod tu do konce 18. stol. seděl. Řepín zdědili po nich hrab. Desfours a od r. 1806 byl v držení knížat Rohanův. Od r. 1876 patřil zámek s přísl. Terezianske akademii ve Vídni..