Celkový pohled na tvrziště
© Petr Nožička, 01/2009
Samotná ves Čívice, připomínaná již roku 1294, se později dostala do držby drobné šlechty, což vytvořilo předpoklady k vybudování zemanského sídla. Vnitřní těleso tvrziště, vyhrazené dnes již zaniklé obytné zástavbě, obklopují mohutné valy jako pozůstatek vnějšího opevnění, k jehož vybudování posloužil materiál vytěžený z okružního příkopu. Tvržiště měří v průměru 25 m, jeho valy dosahují výšky 4–5 m a u paty jsou široké až 12 m. Blízká vodoteč bývala pravděpodobně využita jako vodní zdroj, ze kterého moh být napájen zaniklý vodní příkop tvrze.
Tvrz zde vznikla nejspíše ve 14. století. K roku 1398 se po Čívicích píše Hereš. Roku 1404 je připomínán Frencl z Popovce, roku 1451 Dubánek z Duban a Čijevic. Vilém Dubánec z Čívic, straník krále Jiřího z Poděbrad, padl při obléhání hradu Konopiště v roku 1468.
Vnitřní vybavení obytných prostorů zaniklé tvrze ilustrují archeologické nálezy, objevené při výkopech na tržišti již v 19. století, kdy se zaniklé sídlo stalo – jako v mnoha podobných případech – zdrojem stavebního kamene pro obyvatele vesnice. Zajímavý je především soubor reliéfně zdobených kamnových kachlů a jejich zlomků s heraldickými i žánrovými motivy. Definitivní zánik šlechtického sídla v Čívicích pravděpodobně přineslo sloučení statku s pardubickým panstvím roku 1591 a následná ztráta rezidenční funkce.
Čívice někdy i Čijevice1404 držel je Frencl z Popovce, příbuzný a společník loupežného pána Vildšteinského, s bratřími svými Janem a Petrem. Později seděl tu Jan Dubánek z Duban (aneb z Čijevic 1451), jenž byl r. 1440 na sjezdu Čáslavském, ale teprv r. 1456 dne 1. prosince spečetěn mu manský list na Čívice a Žerotice Bohuši Zvolským, biskupem Olomouckým. Žil ještě1464. Vrstevník jeho Vilém Dubánek z Čivic, válečník dobrý a věrný poddaný krále Jiřího, byl podkomořím králové a zahynul r. 1468 při obléhání hradu Konopiště; čímž „králi smutek obnovili.“ Manželka jeho byla Majdaléna z Vyšehněvic. Jindřich s Duban zapsal na Čívicích věno manželce své Anně ze Sekyřic s povolením arcibiskupa Stanislava (1503), ale nedlouho potom je prodal; již r. 1515-1520 držel je Vácslav Opršál ze Zher. S Ludvíkem Sudou z Řenec, jenž r. 1557 na Čívicích seděl, měli kříž sousedé jeho, neb byl povahy příliš bujné. Jan Něnkovský z Medonos poslal k němu lidi s listem, kterým mu grunty své s myslivostí zapověděl, ale Ludvík listu nepřijav rozkřikl se na lidi : „hýbejte se mi pryč z domů, nepůjdete-li pryč, vyperu vás kyjem ven ; já od lotrův listů nepřijímám, než od dobrých“. Přes tu zápověď jezdil Ludvík na gruntech Něnkovskýcb po myslivosti a jinému sousedu (1557) dvě borovice v lese sťav, je s čeledí na vozy naložil a odvezl. Petr Suda z Řeneč prodal (1582, I. list.) manské zboží, tvrz a ves Čívice Janovi Bruknarovi z Brukšteina, a od toho koupeny roku 1591 k Pardubsku. Potom arci léno promlčeno. Tvrz stávala na severozápadním konci vesnice. Zbyl z ní toliko čtverhranný val asi 63 krokův zdélí a 53 kr. zšíří. Vnitřek jest rozkopán, poněvadž kamení vyváženo; jednou tu kopajíce přišli na sklep, v němž našli hrnec bílé mouky.
|
Přihlášení |
