Albrechtice nad Orlicí

R. 1356 patřila ke královskému statku Chvojno. V druhé polovině 14. století vznikl samostatný albrechtický statek s královským hradem, doloženým poprvé písemně v r. 1437. V r. 1352 získali Albrechtice jako zástavu Ješek a Vaněk z Vartemberka. V r. 1398 byl jeho zástavním držitelem moravský markrabí Prokop, v r. 1403 hofmistr kárlovského dvora Jan Krušina z Lichtemburka a od r. 1411 královna Žofie, manželka Václava IV. Po její smrti získal Albrechtice r. 1427 od císaře Zikmunda Púta z Častolovic, který je připojil k potštejnskému panství. Avšak v r. 1437 zapsal Zikmund Albrechtice spolu s jinými hrady a městy své manželce Barboře při příležitosti její korunovace na českou královnu. R. 1495 získal albrechtické zboží Vilém z Pernštejna. Jeho syn Vojtěch připojil Albrechtice k pardubickému panství, které r. 1560 prodal královské komoře. Po tomto roce veškeré zprávy o albrechtickém hradu mizí, protože přestal sloužit jako šlechtické sídlo. V průběhu 16. století zpustl a zanikl docela..

R. 1336 držena ves ke zboží Chvojenskému a shledati lze odtud, že tehdá ještě hradu nebylo. Než postaven jest nedlouho potom. Císař Karel klade ve svém majestátu 1348) mezi hrady městy, jež nikdy od koruny odlučovány býti nemají, Hradec s lesem a Albrechtice.1) Zboží Albrechtické k němuž náležely vsi Albrechtice, Štěpanovsko, Běleč velký a malý, Hodišovice a lesy Hradecké, zastaveno bylo r. 1352 v 1350 kopách Ješkovi a Vaňkovi strýcům z Vartemberka; Ješek tu někdy přebýval, jak svědčí listy nadační na Albrechticích spečetěné. Král Vácslav zastavil (1398) Albrechtice s Potšteinem (viz to) Prokopovi markrabí Moravskému, a vyplativ je opět na zapsal r. 1403 200 kop Janovi Krušinovi z Lichtemburka, hofmistru dvoru královského. Poněvadž potom týž král „hrad a městečko Albrechtice“ králové Žofii k věnnému držení zapsal, vedeny jsou u soudu zemského pře mezi královou a Janem; Jan prohrál (1411) při svou a Albrechtice zůstavše králové, počítány odtud k věnným statkům královen Českých. Žofie držela Albrechtice do smrti († 1425, 26. září); když pak věno její zase na krále spadlo, zapsal císař Sigmund (1429, 13. srpna) hrad Albrechtice s městečkem, podacím kostelním a vesnice Půtovi z Častolovic v 4000 kopách, dílem za služby, dílem za škody. Ačkoliv drženy potom Albrechtice ke hradu Potšteinu, přece zůstaly zbožím věnným. Císař Sigmund zapisuje věno manželce své Barboře (1437), přidělil ji též „Albrechtice s lesy všemi, porostlinami, křovinami, mlýny, vodami, řekami, rybníky, loukami, pastvinami a s podacím,“ ale skutečnému držení jich králová nikdy neobdržela. Ačkoliv se potom určitých zpráv nedostává, domníváme se přece, že zůstaly Albrechtice při panství Potšteinském a že se dostaly s ním Vilémovi z Pernšteina. Tomu nasvědčuje majestát královský (1495, 26. dubna), jímž zapsány panu Vilémovi v 2200 kopách lesy blíž Hradce „slovú království“ a ves Běleč. Král Ludvík stvrdil zápis ten (1523) Vojtěchovi, synu Vilémovu, jenž držel Albrechtice k panství Pardubskému. Když koupeno toto ke komoře královské, odpadla všecka výplata Albrechtic, a hrad jenž byl již v 15. věku spustl, ztratil se docela z paměti lidské.2)

1) Tak čti „Grecz cum silva, Albrechtic“ a nikoliv, ježto Albrechtec slove“ (arch. č. III. 85). Posud se táhnou lesy

od Nového Hradce k Albrechticům dvou milí zdélí. Srov. i Kunigswald, starý název Meziříčí u Opočna. 2) Čas Methud VI. str 110, Borový

lib. erect. I. 25-26, Kodex Roudnický VI. F. b. 5 a V.D. b. 10 str. 23-27, Reiggeŕs Archiv II. 589. Cop. Przemyslaeum 94 p. v., arch. č. I. 534, II. 377, IV. 223, VI, 535, Palackého děje IV. A. 306-30ý..