Černíkovice

Ten dnes ze tří stran (čtvrtou tvoří samotná řeka Bělá) obíhá lichoběžníkovou plošinu jádra o rozměrech cca 40 x 40 m. Plocha jádra je dnes mírně zvlněna, v nerovnostech však nelze identifikovat žádné zbytky původní zástavby. V severní části jádra dnes stojí obytný dům č.p. 17, zbytek plochy slouží jako zahrada a ovocný sad. Přístup je dnes veden po cestě recentně navezené do západního ramene příkopu. Starší literatura před příkopem ještě zmiňuje val a druhý příkop, po těch se však nedochovaly žádné stopy, jejich případné zbytky vzaly za své nejpozději při stavbě domků, které dnes tvrziště obklopují..

S Janem se setkáváme i později jako se svědkem listin vydaných v letech 1387, 1388 a 1398. Roku 1406 již byl mrtev, Koldům však Černíkovice patří i nadále, setkáváme se zde s nimi i v letech 1407 či 1415. Nejznámějším z držitelů černíkovické tvrze je ovšem Jan mladší Kolda ze Žampachu. Již roku 1419 se připojil ke vznikajícímu husitskému hnutí. Soudě podle jeho pozdějších osudů mu zřejmě nešlo ani tak o víru, spíše vycítil vhodnou příležitost k vlastnímu obohacení. Roku 1427 se s ním setkáváme v řadách sirotčího vojska Prokopa Holého v bitvě u Tachova, o rok později ve Slezsku, v lipanské bitvě roku 1434 však stál na straně táborsko-sirotčí, bojiště však opustil ještě před definitivní porážkou. Ani po skončení husitských válek Jan Kolda nepřispíval ke klidu v zemi – poté, co se postavil proti přijetí císaře Zikmunda za českého krále, obsadil Náchod, po Zikmundově smrti stál s Hradeckými na jagellonské straně proti Albrechtu Habsburskému. Roku 1440 se zúčastnil neúspěšného výpadu proti Praze, o rok později musel bránit své statky proti vojskům spojených slezských knížectví, která proti němu vytáhla odvetou za jeho nájezdy do Slezska. O prosazení zemského míru ve východních Čechách se z titulu své funkce hejtmana hradeckého kraje zasazoval i Jetřich z Miletínka. K jeho povinnostem patřilo mimo jiné i zasáhnout proti těm, kteří jako Jan Kolda nepřistoupili k zemskému míru (tzv. landfrýd). Jetřich z Miletínka vytáhl s krajskou hotovostí proti Koldovi a během tažení obsadil na konci července 1441 i černíkovickou tvrz. Na srpnovém zemském sněmu bylo s Koldou uzavřeno příměří a kromě jiných statků mu zřejmě byly navráceny i dědičně držené Černíkovice. Po krátkém Koldově uherském intermezzu v letech 1442-3 pokračovaly jeho spory se Slezany. Když roku 1448 Jiří z Poděbrad nečekaným výpadem obsadil Prahu, postavil se Jan Kolda na stranu jeho odpůrců. Kromě názorových rozdílů v jejich sporu hrály svou roli i dědické nároky Jiřího z Poděbrad na náchodské a rychmberské zboží. Opakovanými vpády působil Kolda velké škody na statcích příslušníků poděbradské jednoty v hradeckém kraji, proto hejtmané hradeckého a chrudimského kraje opět vypravili své hotovosti proti jeho hradům a tvrzím. Pominout nemohli ani Černíkovice, jak dokládá i dopis Koldových příznivců z 21.3. 1449, kterým žádali Oldřicha z Rožmberka, aby Koldovi v obtížné situaci pomohl mimo jiné slovy „Mrzák ležie u Černíkowic u páně Koldowy tvrze: rač wěděti, že Martinek Smiřického přijel k nám do Hradce, a prawil nám w jistotě, žeť u té nadepsané twrze ležie a dobýwají“. K dobytí tvrze však zřejmě nedošlo, neboť titíž v dopise datovaném hned následujícího dne zpravují Rožmberka o příměří, které byl nucen zle tísněný Jan Kolda uzavřít se svými protivníky. Jiné prameny však považují právě dobytí Černíkovic za to, co přimělo Koldu jednat o příměří ve snaze zamezit dalším ztrátám. V protipoděbradském táboře však Jan Kolda zůstal i nadále a to i po nástupu Ladislava Pohrobka na český trůn. Poměry v zemi se poněkud uklidnily a v této situaci Jiří z Poděbrad začal intenzivněji uplatňovat své nároky na náchodské a rychmberské zboží. Roku 1453 dosáhl od mladého krále potvrzení držby Náchoda a roku 1456 odúmrti na Rychmberce. Na jaře roku 1457 vytáhl se svými přívrženci domoci se práva silou. Situaci nahrávala i skutečnost, že Jan Kolda se v té době angažoval daleko na severu Polska v bojích proti řádu německých rytířů. Současně s Náchodem a Rychmberkem byly obleženy i Koldovy dědičné Černíkovice. Při této příležitosti je zdejší tvrz dokonce uváděna jako hrad. Byla to však její labutí píseň – tvrz byla dobyta a pobořena. Černíkovické zboží obdržel Jiří z Poděbrad nejspíše jako náhradu utrpěných škod, na dalším trvání sídla však neměl zájem, zboží samotné připojil ke svému nedalekému litickému panství a tvrz již neobnovil. Když roku 1495 prodával Jiřího syn Jindřich kníže minstrberský litické panství Vilémovi z Pernštejna je ve výčtu příslušenství v Černíkovicích uváděn již jen poplužní dvůr se vsí. Když r. 1558 koupil od rýnského falckrabího Arnošta Černíkovice se třemi dalšími vesnicemi Matyáš Dobeš z Olbramovic, zvolil si je za své sídlo a východně od bývalé tvrze si postavil novou již renesanční tvrz. Její osudy jsou již pojednány na jiném místě tohoto serveru.