pahorek jádra od západu
© Pavel Zany Komárek 29.10. 2005
Terénní zbytky tvrze můžeme dodnes nalézt v jihovýchodní části vsi při říčce Bělé, k jejímuž pravému břehu bezprostředně přiléhá. Jejích vod bylo bezpochyby využito i pro napájení mohutného cca 20 m širokého a dodnes 4–6 hlubokého příkopu. Ten dnes ze tří stran (čtvrtou tvoří samotná řeka Bělá) obíhá lichoběžníkovou plošinu jádra o rozměrech cca 40 x 40 m. Plocha jádra je dnes mírně zvlněna, v nerovnostech však nelze identifikovat žádné zbytky původní zástavby. V severní části jádra dnes stojí obytný dům č.p. 17, zbytek plochy slouží jako zahrada a ovocný sad. Přístup je dnes veden po cestě recentně navezené do západního ramene příkopu. Starší literatura před příkopem ještě zmiňuje val a druhý příkop, po těch se však nedochovaly žádné stopy, jejich případné zbytky vzaly za své nejpozději při stavbě domků, které dnes tvrziště obklopují.
První zmínka o vsi Černíkovicích pochází z roku 1369 ještě pod původním německým jménem Grunov (Grunaw, Grünau). Již roku 1376 dosazuje Jan Kolda ze Žampachu na Černíkovicích (Czrnyecouicz) nového kněze do zdejšího kostela. S Janem se setkáváme i později jako se svědkem listin vydaných v letech 1387, 1388 a 1398. Roku 1406 již byl mrtev, Koldům však Černíkovice patří i nadále, setkáváme se zde s nimi i v letech 1407 či 1415. Nejznámějším z držitelů černíkovické tvrze je ovšem Jan mladší Kolda ze Žampachu. Již roku 1419 se připojil ke vznikajícímu husitskému hnutí. Soudě podle jeho pozdějších osudů mu zřejmě nešlo ani tak o víru, spíše vycítil vhodnou příležitost k vlastnímu obohacení. Roku 1427 se s ním setkáváme v řadách sirotčího vojska Prokopa Holého v bitvě u Tachova, o rok později ve Slezsku, v lipanské bitvě roku 1434 však stál na straně táborsko-sirotčí, bojiště však opustil ještě před… číst dále
|
Přihlášení |
