Raně gotický kostel z 2. pol. 13. st. Dnešní podoba novorománská z přestavby r. 1896. Poslední oprava r. 1955. Jednolodní stavba má pětiboký závěr se sakristiemi po stranách. Cenný barokní hlavní oltář (F. Pacák, 1747) a další. Vstup do areálu je hranolovou zvonicí se šindelovou střechou z 16. stol.
Jednolodní kostel s pětiboce zakončeným presbytářem, po stranách presbytáře jsou dvě sakristie, západní průčelí kostela je s předsíní. Fasády jsou pseudorománsky upraveny, okna kostela jsou podélná, půlkruhově zakončená. V západní zdi za oltářem zachováno gotické okno (do poloviny zazděno). Presbytář (raně gotické obvodové zdivo, nejstarší část kostela) je sklenut jedním polem křížové hřebínkové klenby a paprsčitě v závěru (16. století). Severní sakristie je sklenuta valeně, jižní je plochostropá. Triumfální oblouk je půlkruhový. Loď kostela je plochostropá. Hudební kruchtu podepírají dva pilíře, kruchta není podklenutá. Hlavní oltář s plastickou skupinou Proměnění Krista na hoře Tábor, který je vzácnou barokní památkou, vytvořil r. 1747 František Pacák. Po stranách oltáře (nad vchody) jsou dva barokní andělé, kteří byli pro svou uměleckou cenu součástí pražské barokní výstavy r. 1938. Z období baroka pocházejí také dvě sošky sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého, které jsou dílem neznámého lidového sochaře. Dva boční oltáře jsou novobarokní z 19. století. Kazatelna s rokajovou ornamentikou byla vytvořena v 2. pol. 18. století, v kostele je také kamenná barokní křtitelnice s cínovým poklopem, do zdí kostela bylo druhotně osazeno šest náhrobníků se znakovou a figurální výzdobou ze 16. století. Dva velké obrazy na kůru, Panny Marie a sv. Josefa, vytvořil r. 1858 J. L. Klemens. Interiér kostela je vyzdoben malbami z r. 1956, které vytvořil ak. malíř Jan Daněk z Letovic. Hranolovitá zděná zvonice u kostela (16. století) má bedněnou vrchní část, krytou stanovou šindelovou střechou. Ve špičce střechy je zaseknutá sekerka (připomíná místní legendu). Zvonice, vestavěná do ohradní zdi hřbitova, tvoří vstup do hřbitovního areálu s kostelem.
E. H. podle Umělecké památky Čech 1., E. Poche a kol., Academia 1977, 22.1. 2013
historie
Kostel Proměnění Páně
Nejstarší dochovanou částí kostela je raně gotické obvodové zdivo presbytáře z 2. poloviny 13. století. Klenba presbytáře je ze 16. století, kdy byl kostel zřejmě opravován. Ze 16. století je také zděná zvonice s vrchní dřevěnou částí, krytá šindelem, stojící u kostela. V historických zápisech se objevují opakovaně zprávy o tom, že kostel je značně zchátralý. Roku 1833 převzal nový farář kostel i faru ve zuboženém stavu. Kostel byl tehdy opraven, protože však přestával svou kapacitou stačit potřebám věřících, nechal r. 1891 vypracovat tehdejší farář plány na rozšíření kostela (arch. Stauber). Z těchto plánů vycházela oprava a rozšíření kostela (r. 1896), kdy byl kostel prodloužen a upraven v pseudorománském stylu. Při opravě byla vytrhána tehdejší dlažba, pod kterou bylo odhaleno celkem 8 náhrobních kamenů (dva z r. 1560), kryjících hroby členů rodů Vostrovských a Mladotů (Jana Mladoty ze Solopisk, tří dcer pana Jiříka…
číst dále
E.H. podle http://www.bilyujezd.cz; Umělecké památky Čech 1., E. Poche a kol., Academia 1977, 22.1. 2013
Rodochrozit - podle informací ve vstupu do zvonice, 27.1. 2013
pověsti
Jak sekera zachránila řemeslníkovi život (zvonice)
Legenda vypráví, jak jednou řemeslník, pracující na střeše, ztratil nešťastnou náhodou rovnováhu a padal dolů – život mu zachránila jeho vlastní pohotovost a sekera, kterou držel v ruce. Na poslední chvíli se mu ji podařilo zaseknout do střechy a díky tomu se nezřítil. Tuto událost připomíná sekyra, zaseknutá ve špičce střechy zvonice.
E.H. podle 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky, P. David, V. Soukup, Kartografie Praha 2002, 22.1. 2013
Základní informace místa
ID místa: 11059 Typ místa: sakrální památky Podkategorie: kostel, chrám Stav místa: zachovalý Přístupnost: volně přístupno Uveřejněno: 29.1.2013
Pokud se Vám vložené informace nelíbí nebo jste nalezli chybu, je možné ji opravit.
Upravit, vložit informace
