Kostelecká Lhotka

Mikuláš Pecingar z Bydžína na Starém Vamberce koupil v okolí našem několik vesnic, tak že panství Vamberské až skorem k branám Rychnovským pošinul. Tvrz vyzdvihl ve Lhotce z Nestajova, jež porodila syny Josefa Prokopa, posledního tohoto starodávného rodu, jež nemaje stálého zdraví r. 1757 zemřel. Máti přečkavši jej, zdědila také statek Přestavlcký a prodala jej r. 1762, 1. března Elišce Kavrianové z Hustířan na Kostelci nad Orlicí za 38.000 fl. a 100 dukátův klíčného (DZ, 594, M 22). Tímto trhem d ostaly se k panství Kosteleckému vsi Přestavlky a Skrchleby s dvory popl., ves Rajce a jeden dvůr sedlský ve Chlenech. 3) Ve staré době bývala u Lhotky ves. Poslední ze starých vladyk tu sídlivších byla Dorota Malšovská ze Žalmanovy Lhoty, kteráž tu bezpochyby věno zapsané měla. právo její ke Lhotce teprve Vácslav Mikuláš Pecingar krátce před třicítiletou válkou. Roku 1617 psal se tento seděním na Starém Vamberce a Lhotce, z čehož viděti, že Lhotka dostoupila hodnosti samostatného statku. V ty časy tedy vystavena jest tvrz zdejší, jíž ostatně Vácslav Mikuláš neměl dlouho užiti. Byv r. 1618-1620 na straně stavův evngelických, odsouzen jest roku 1622, 12. listopadu třetiny zboží svého, a místodržitel Karel z Lichtenšteina prodal r. 1623 dne 21. ledna zámek Vamberk a tvrz Lhotku s příslušenstvím Albrechtovi V. E. z Valdšteina. Od něho nabyla zboží tohoto směnou Marie Magdaléna Trčkova z Lobkovic r. 1624 a postoupila potom (vkl. r. 1628) panství Vamberského Kašparovi z Gramb,nejv. lejtenantu. Skutečně se stalo toto postoupení Vamberka i Lhotky již r. 1627, čehož svědectvím jest nápis při bráně dvoru Lhotky : Caspar Von Gramb, Röm. Kay. May. Obrister Leutenant C. V. (znak dvě orlice) 1627. R. 1628 bydlil na tvrzi této kněz Kamill z řádu sv. Benedikta, tichý, pobožný a pokojný. “ Při času masopustním t. r. pozdvihli se sedláci okolo Opočna, Nového města a Smiřic, škody veliké činíce na zboží jak duchovních tak světských. Nějaký díl jich vyrazil se a dokročil až na panství Kostelecké a Častolovské, a přiženouce se ke Lhotce, kněze Kamilla pochytili a utloukli. Brzo potom měšťané Kostelečtí shloučivše se s Častolovskými, na ně do vsi Lible nenadále v noci udeřili a je na díle zbili, na díle zjímali, ostatek rozehnali. Příčinou povstání byla jednak Marie Magdaléna Trčkova (zlá Magda), jež poddané své utiskovala, a Kamill také (snad pro přísné provádění katolické reformace a utiskování sedláků) své neštěstí zavinil. Poněvadž Grambovi také Kostelec od r. 1628 patřil a odtud se Lhotka mnohem výhodněji spravovati mohla nežli z Vamberka, přivtělena jest potom k dílu Kosteleckému (jednomu ze třech dílův, na něž r. 1635 rozděleno jest panství Grambovské). V popisu panství Kosteleckého z r. 1682, 2. května nacházíme také skutečně dvůr Lhotku, a při něm zůstal až na naše časy. O tvrzi se po r. 1623 zmínky nečiní..

Roku 1497 ji získal Vilém z Pernštejna a připojil k panství hradu Litice. Roku 1558 rozprodával rýnský falckrabí Arnošt litické panství a Lhotku získal majitel Vamberka Mikuláš Pecingar z Bydžína. Kolem roku 1620 vyhořel vamberecký zámek a zřejmě to bylo důvodem přesídlení Václava Mikuláše Pecingara na nově postavenou tvrz ve Lhotce. Příliš si jí ale neužil, pro jeho účast ve stavovském povstání mu byl majetek zkonfiskován a roku 1623 konfiskát koupil Albrecht z Valdštejna. Hned následující rok přešel statek na Marii Magdalenu Trčkovou z Lobkovic a roku 1625 na Kašpara z Grambu. Vamberecký zámek byl stále neobyvatelný, Grambové tedy nadále sídlili na Lhotce. V roce 1628 se pod rekatolizačním tlakem vedeným Kašparovým bratrem knězem Kamilem Grambem vzbouřili poddaní z okolí, na tvrz zaútočili a Kamila Gramba zabili, tvrz při tomto útoku poškodili. Kašpar Gramb roku ve své poslední vůli vydělil Lhotku a připojil ji k nově zřízenému panství Kostelec nad Orlicí, které mělo připadnout jezuitům. Kašparova vdova Magdalena z Meldeggu s dcerou se rozhodnutí pokusily neúspěšně zvrátit, jezuité své dědictví mohli převzít až roku 1638. V držení jezuitů tvrz ztratila rezidenční funkci a sloužila jako hospodářská budova a obydlí správce dvora. Dcera Kašpara z Grambu Františka Magdalena pokračovala ve snaze získat zpět rodový majetek i po roce 1638, spory byly uzavřeny až roku 1666, kdy kostelecké panství i s Lhotkou od jezuitů odkoupil její manžel Václav Záruba z Hustířan. Lhotka byla součástí kosteleckého panství po další dvě a půl století, proto se ustálil i její současný název Kostelecká Lhotka. Po vymření Zárubů z Hustířan po meči roku 1744 přešlo panství sňatkem na rod Cavriani, roku 1796 na Kinské. Kinským z kostelecké větve rodu Lhotka patřila až do roku 1924, kdy byla v rámci 1. pozemkové reformy vydělena a jako zbytkový statek ji získal František Matoušek. Po roce 1948 byl dvůr s tvrzí znárodněn a byl využíván různými zemědělskými organizacemi. Po požáru východní části dvora v roce 1957 byly zbytky tvrze strženy a v jejím místě postavena moderní výkrmna. Tím zanikly i poslední stopy panského sídla ve Lhotce. V roce 1992 dvůr restituovali potomci Františka Matouška. Dnes patří areál výkrmny společnosti DŽV Rychnov nad Kněžnou a.s..