
Zámek ze 17.století, původně raně barokní, byl v 19.století přestavěn v empírovém slohu. K zámku přiléhá rozsáhlá obora, ve které se chovají bílí jeleni a daňci.
Zámek i s oborou byly v restitucích vráceny dědicům původního majitele. Zámek je ve zchátralém stavu a není využíván, část obory je přístupná v rámci organizovaných prohlídek.
století přečkal zámek bez výraznějších změn, rozsáhlé empírové úpravy provedl až před rokem 1826 Josef Matyáš Thun. Ve druhé polovině 19. století změnili Josefův syn Osvald a vnuk Josef Osvald původní francouzský park na anglický park o rozloze 25 hektarů, který k východu přecházel v rozsáhlou oboru známou svým stádem bílých jelenů. Roku 1913 koupil žehušické panství Václav Storme a až do roku 1948 bylo panství v soukromém držení. Po konfiskaci sloužil zámek až do konce 80. let 20 století školským účelům. P o roce 1989 byl navrácen původním majitelům, dnes však zřejmě bez využití pozvolna chátrá.
Fasáda je členěna nárožními lisénami, mezipatrovými a korunní římsou, jinak je hladká a bez ozdob. Hlavní vstup je kamenným portálem v západním průčelí mírně přestupujícím trojosým rizalitem. Portál je doplněný aliančním znakem stavebníka a jeho manželky z roku 1679. Ve trojúhelném štítě rizalitu je letopočet dokončení empírové úpravy roku 1826 a iniciály J.M.T. stavebníka Josefa Matyáše Thuna, který ji prováděl. V přízemí je kromě rozsáhlého hlavního sálu velké množství menších převážně plochostropých místností, pouze ve východním křídle je několik sálů s bohatě zdobenými štukovými stropy. Schodištěm v severním křídle je přístupné obdobně členěné první patro, v jehož místnostech se rovněž dochovaly štukové stropy.