
Socha Jana Nepomuckého byla vytvořena v roce 1727, tedy dva roky před světcovým svatořečením. Jedná se o řemeslně a umělecky kvalitní dílo anonymního autora (pravděpodobně místního kameníka). Postava světce je polychromovaná, v obvyklém provedení. Světec je oděn v kněžském rouchu, v pravé ruce drží kříž s tělem Krista, ke kterému shlíží. Nad hlavou má svatozář z pěti hvězd osazených na kruhovém drátě. Postava stojí na podstavci s vytesaným vročením „FF IT / 1727 7.Oct.“ Socha je obehnána kamenným balustrovým zábradlím s nárožními pilířky s diamantovým řezem.
Jan či Johánek z Pomuka (narozen někdy v letech 1340 až 1350 v Pomuku, dnešním Nepomuku, zemřel na mučidlech 20. března 1393 na Havelské rychtě v Praze) byl generálním vikářem pražského arcibiskupa. Svatořečený byl v roce 1729, je považován za mučedníka katolické církve. Je jedním z českých zemských patronů, dále je patronem Bavorska, loďařů, vorařů, mlynářů, duchovních, cti a zpovědního tajemství, proti vodnatosti. Jeho atributy jsou: pět hvězd kolem hlavy, kříž v ruce, prst přes ústa, palma. Jeho kult je nerozlučně spojen s rekatolizací a českým barokem, kdy Jan patřil k nejvýznamnějším světcům rakouské monarchie. V baroku byl ale velmi populární v řadě dalších katolických zemí jako bylo Polsko, Belgie, Francie nebo Španělsko. Díky jezuitům se jeho popularita rozšířila také v zemích Latinské Ameriky a v Asii.