Zřícenina románského hradu založeného před rokem 1125 hrabaty ze Sulzbachu. Roku 1188 spadl jako odúmrť na císaře Fridricha Barbarossu, od roku 1212 byl lénem českého království, později byl často zastavován, po polovině 15. století byl ztracen. Roku 1634 vypálen Sasy a již nebyl obnoven.
První zmínka o Flossenbürgu pochází z roku 1125, kdy patřil hraběti Berengarovi I. ze Sulzbachu. Po smrti dalšího z majitelů, bezdětného hraběte Gebharda II., získal hrad r. 1188 císař Fridrich I. Barbarossa. Roku 1212 připadl Flossenbürg dědičně králi Přemyslu Otakarovi I., což mu bylo znovu potvrzeno listinou z r. 1231. Přesto se hradu roku 1253 zmocnil císař Konrád IV., od něhož jej získal jeho tchán, bavorský vévoda Ota. Po dohodě s Přemyslem Otakarem II. se hrad stal opět součástí majetků české koruny, avšak poté byl českými králi často dáván do zástavy. Roku 1353 vykoupil Flossenbürg Karel IV. od norimberského purkrabího Jana a jeho bratra Albrechta. V roce 1373 přešel jako náhrada na Fridricha Bavorského a o rok později jej do zástavy získal Ota Braniborský. Přestože se králi Jiřímu z Poděbrad podařilo obnovit svůj nárok na tento hrad, již roku 1459 se jej kvůli nedostatku peněz vzdal. V 16. století byl Flossenbürg považován za ztracené léno. Na počátku 16. století se stal hrad sídlem lapků. K definitivnímu opuštění hradu došlo po jeho dobytí a vypálení Sasy. Až do I. světové války byla hradní skála ohrožována těžbou kamene, která byla naštěstí včas zastavena.
Jan Boukal, zdroj: Zdeněk Fišera, Skalní hrady zemí Koruny české, LIBRI 2004, 22.12. 2012
