
Obec Žádovice (německy Schadowitz) leží v Jihomoravském kraji v okrese Hodonín, 5 km východně od Kyjova. Na jejím západním okraji, u potoka Hruškovice, se nachází zemědělský areál, v jehož středu stojí nevýrazná budova bývalého zámku. Celý areál je veřejnosti nepřístupný a střeží jej ostražitý pes Kaštan. Samotný zámek tedy není turisticky atraktivní. Mnohem zajímavější je například zámek v nedalekém Kyjově, který slouží jako muzeum. Zajímavostí vinařské obce Žádovice je novodobý filiální kostel sv. Jana Nepomuckého, jehož základní kámen posvětil Svatý otec Jan Pavel II. při své návštěvě na Velehradě dne 22. dubna 1990.
století lenním statkem olomouckého biskupství. Jedním z prvních držitelů léna byl počátkem 14. století Vilém z Louky. Ve vsi stával zřejmě od 14. století také dvůr a tvrz, která je prvně doložena v roce 1557, kdy ji vlastnil Zikmund Prakšický ze Zástřizl. Poté ves držela rodina Ondřeje Januera ze Strachnova, od níž ji koupil Albrecht starší Sedlčanský z Choltic a na Ořechovém. Od roku 1614 držel statek Zikmund Kyčka z Velké Plužnice. Pro jeho účast na stavovském povstání mu však byl zkonfiskován. Žádovickým leníkem se poté stal Sigfríd Kryštof Breuner, po něm Hortensie Paraviciniová a od roku 1630 František Magnis. Krátce Žádovice držel i Hanuš Haugvic z Biskupic a po něm Antonín Görtz z Asteinu. Po jeho smrti je získal Jiří Stanislav Pešeta z Moravan, který v letech 1656 -1658 přestavěl tvrz na barokní zámek s kaplí. Vdova po Pešetovi Anna Kateřina Terezie v roce 1667 zámek prodala hraběti Františku Collaltovi. V roce 1694 zámek vyhořel a poté byl znovu opraven. V roce 1696 Žádovice zdědili Františkovi synové Leopold a Karel, od kterých ho získal Kryštof Maxmilián z Flammu. Od roku 1738 byly Žádovice připojeny k sousednímu Kostelci, což znamenalo dramatický úpadek významu zámku. Od té doby sloužil objekt jako obydlí úředníků. Ještě v letech 1764-1765 za Jana z Mühlendorfu se prováděly drobné úpravy, ale poté zámek chátral. V 19. století byly obyvatelné již jen dva pokoje. V roce 1911 majetek zdědil Albrecht Klein. Ve 20. století byl objekt upravován a sloužil potřebám zemědělského družstva i jako ubytovna. Zemědělské výrobě slouží celý areál dvora dodnes..