© Petr Laššák 1992
Kladrubský benediktinský klášter vznikl v krajině řídce osídlené slovanským obyvatelstvem r. 1115. Jeho zakladatel kníže Vladislav I. jej současně vybavil hojným majetkem zejména v trojúhelniku mezi Mží, Úhlavkou a hraničním hvozdem, ale i v ostatních částech země. K prvním českým mnichům se zakrátko připojila i misie z nedalekého Zwiefaltenu, s nímž byly udržovány čilé styky i později, když Češi znovu nabyli v Kladrubech převahy. Klášter se stal několikrát místem diplomatických jednání - například v r. 1219, v době vrcholícího zápasu české církve o vymanění z područí světských feudálů, se zde sešel Přemysl I. se zástupci kurie.
Původně románský kostel byl přestavěn s použitím gotických prvků a vysvěcen r. 1233 za přítomnosti krále Václava I. Někdy kolem r. 1233, za opata Reinera, vznikla v předkášteří, asi při nynějším hřbitově, ves Kladruby (staré Kladruby). Klášterní statky se v té době stále rozšiřovaly a zároveň se cílevědomou činností, v níž vynikl například obratný opat Reiner (1233 - 1275?), soustřeďovaly co možná nejblíže ke Kladrubům.
Nová privilegia stejně jako hledání a využívání nových metod hospodaření i vzrůst Kladrub, povýšených v této době na městečko, napomáhaly vzestupu moci a významu Kláštera ve druhé polovině 14. století. Kladrubský opat tehdy disponoval úctyhodným počtem 128 vesnic pod správou tří proboštství v Kladrubech, Touškově a Přešticích. Klášter nejednou hostil i císaře Karla IV.
|
Přihlášení |
