klášter minoritů/františkánů s kostelem sv. Maří Magdaleny

Jako první se zřejmě stavěl vlastní klášter jednoduchého čtyřkřídlého půdorysu, zprvu sloužil potřebám kláštera zřejmě starší kostelík (sv. Augustina?). Budování nového klášterního kostela snad započalo ve třetí čtvrtině 13. století, postupovalo velmi pomalu, snad až do poloviny století následujícího. Tehdy se rovněž přestavovala křížová chodba, jejíž výjimečná podoba s okny výšky až 7 m byla odhalena při opravách v posledních letech. Klášter přežil relativně v bezpečí husitské války, vleklá krise však komunitu postihla na konci 15. století a pokračovala celé století následující. Až od roku 1628 se shromažďoval materiál na obnovu konventu, která začala až kolem roku 1680 novostavbou kostelního presbytáře. Konvent byl přestavěn v letech 1696–1704, znovu pak 1736–39. K velké úpravě kostela pak došlo až v letech 1749–58 (první mše se sloužila roku 1754). Kostel ale zůstal pro spory s konsistoří nedokončen (věže, boční kaple). Roku 1785 byl klášter zrušen, roku 1788 areál (včetně přilehlého pivovaru) koupilo město. Vzhledem ke stavu farního kostela Všech svatých sem byla přenesena farnost (1790) i škola. Roku 1792 však kostel zapálil blesk. Následky požáru byly tak rozsáhlé, že kostel nebyl opravován a farní funkce byla přenesena zpět ke Všem svatým. Bývalý konvent zůstal sídlem fary a školy. V letech 1801–3 byla zbořena poškozená klenba a část obvodových zdí lodi, demolice pokračovala v letech 1871–2. Tehdy zanikla západní část lodi, na jejím místě vznikla nová škola (dnes ZUŠ). Roku 1952 byla z konventu vystěhována fara, celý pak sloužil jako škola. Od roku 1988 je zde umístěno městské museum..