kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostelu dominuje mohutné kulisovité průčelí, s konkávně vykrojenými nárožími a konzolovou atikou. Stěny kostela jsou členěné pilastry, okna jsou lunetová. Mezi opěráky presbytáře byly dodatečně vestavěny výklenkové kaple, do kterých byly přemístěny plastiky z Kunčiny, také je zde freska Poslední večeře Páně. Na fasádě Loretánské kaple je rokoková freska od Judy Tadeáše Suppera. Presbytář je sklenut valeně, loď je sklenuta valeně s lunetami, stěny mezi oblouky kaplí (valeně sklenutých) člení štukové pseudokorintské pilastry. Zděnou kruchtu na dvou pásech podepírají mramorové pilastry. Interiér je bohatě vyzdoben freskami J. T. Suppera a jeho syna Františka Karla Sylvestra Suppera z roku 1768: v presbytáři lze nalézt výjevy ze Starého Zákona, v závěru klenby je malovaná perspektivní kupole, v hlavní lodi na klenbě je mariánský cyklus od F. K. Sylvestra Suppera (vytvořený dle návrhů J. T. Suppera); dále ve dvou bočních kaplích perspektivní iluzivní malovaná oltářní architektura. Zařízení kostela je bohaté, převážně z 2. poloviny 18. století. Hlavní oltář je z roku 1776, je v klasicistním stylu, portálový, sloupový, z napodob. mramoru, se zlacenými sochami českých patronů a hlavním oltářním obrazem od Josefa Reinische, nad tabernáklem s výjimečně umně řezanou zlacenou skupinou Kalvárie (1776). Na triumfálním oblouku je kazatelna (kolem roku 1735), zdobená vynikající řezbářskou prací Jiřího Františka Pacáka – alegorie čtyř světadílů na stříšce, na druhé straně triumfálního oblouku je oltář sv. Jana Nepomuckého s Apoteózou světce pod baldachýnem s putty z dílny J. F. Pacáka (kolem roku 1735). V severní kapli jsou na portálovém oltáři sochy J. F. Pacáka Víry a Naděje, Boha Otce a puttů. Na severní straně lodi dále klasicistní portálový oltář sv. Floriána se sochami z r. 1861, dále oltář sv. Vincence Ferrerského z roku 1765 s malovanou iluzivní portálovou rokokovou architekturou. Na jižní straně lodi vyniká středový oltář sv. Rafaela s obrazem Josefa Ignáce Sattlera z roku 1763, oltář Čtrnácti svatých pomocníků s obrazem J. T. Suppera a oltář sv. Aloise s iluzivní malovanou rokokovou architekturou, s obrazem J. I. Sattlera. Malý obraz sv. Anny vytvořil známý barokní malíř Jan Kryštof Handke..

Antonína a sv. Markéty, které později zanikly), kolem r. 1500 byl hřbitov zrušen a přemístěn na Křížový vrch. Kostel byl silně poničen požárem roku 1541, po kterém byl roku 1549 byl stavebně obnoven v renesančním stylu Václavem z Boskovic. R. 1572 byla k severnímu průčelí přistavěna věž, která byla v letech 1579–1584 stavebně upravována (zvýšena, doplněna otevřenou galerií – stavitel Prokeš Riemer). Věž byla obývána hlásným. Roku 1726 postihl kostel další ničivý požár, při kterém se věž zřítila a prorazila klenbu kostela. Kostel byl požárem téměř zničen. Obnovit jej dal v raně barokním stavebním stylu Josef Jan Adam z Liechtensteina. Architektem byl Antonio Maria Nicolao Beduzzi, následovník architekta Domenica Martinelliho, podle všeho s přihlédnutím k některému z Martinelliho plánů. Obnova kostela trvala do r. 1729, ze starší stavby se zachoval jen polygonální uzávěr presbytáře s opěráky a spodní část věže – přízemí a první patro. Roku 1767 byla postavena Loretánská kaple. Mezi opěráky presbytáře byly dodatečně vestavěny výklenkové kaple. V interiéru kostela je bohatá barokní výzdoba, nástěnné malby mohelnického malíře Judy Tadeáše Suppera, který se v Třebové usadil, a jeho syna F. K. Sylvestra Suppera, sochy a plastiky od Jiřího Františka Pacáka, Severina Tischlera a Františka Josefa Seitla. Roku 1844 kostel vyhořel a po dobu tří měsíců byl bez střechy, což způsobilo poškození některých fresek (některé byly přemalovány, některé již nebyly obnoveny). Fresky byly restaurovány v období mezi I. a II. světovou válkou.