Hrad Zvíkov, Zvíkovské Podhradí

Královský hrad založený ve 13. století, renesančně upraven, od 17. století využíván hospodářsky, na počátku 19. století již zříceninou. Od r. 1840 postupně zrekonstruován z podnětu Schwarzenbergů.

© Jiří Čížek 06/2020

Návštěvníkům je přístupný Královský palác, jehož součástí je Hlízová věž. Prohlídky jsou samostatné, bez průvodce (orientace podle šipek). Texty v češtině a dalších jazycích (A, N, R, I, Fr, úvodní text také v Hol., Pol. a Šp.) Součástí prohlídkové trasy jsou přízemní prostory, kde je expozice přibližující místní archeologické nálezy. Dále sklepení, poté trasa stoupá do patra paláce. Severovýchodní část tvoří palácové terasy na místě bývalých tzv. královských místností (poničeny v 17. a 18. stol., část paláce se zřítila, v 70. l. 20. stol. upravena na terasy). Odtud je výhled na Vltavu a její soutok s Otavou. Následují zrekonstruované sály. K vidění je model celého hradu, transfery renesančních maleb, historický nábytek, oltář přenesený z bývalého kostela sv. Mikuláše v Podhradí. Po vystoupání na Hlízovou věž prohlídka ...

E.H. podle http://www.hrad-zvikov.eu, 20.3. 2013

historie

Ostroh, vypínající se nad soutokem řek Vltavy a Otavy, lákal svou polohou k osídlení již v předhistorické době. Před rokem 1234 zde král Václav I. založil hrad, ale stavební rozvoj Zvíkova je spojen se jménem Přemysla Otakara II. (†1278). Ke zmíněné věži nechal přistavět na tehdejší poměry veliký čtyřkřídlý palác nepravidelného půdorysu. Do konce 13. století byly ještě vystavěny hradby s branami a

Zdroj: web-zvikovske podhradi.cz, 28.5. 2002

Vysoký skalní ostroh nad soutokem Vltavy s Otavou lákal svou jedinečnou polohou k lidskému osídlení již v prehistorické době. Archeologický výzkum prováděný v l. 1955–1959 a v r. 1973 prokázal existenci rozsáhlého hradiště. Se stavbou hradu se započalo na sklonku vlády krále Přemysla Otakara I. (†1230), kdy vznikla Hlízová věž. V úzké šíji na jižní straně byl ve skále vylámán příkop, za ním

Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Jižní Čechy, 11.6. 2003

pověsti

O dceři praotce Čecha

Přihodilo se to tak dávno, že i jména osob vymizela průběhem věků z lidské paměti. Jen toliko pověst dochovala, že v místě, kde zvedá Zvíkov své mohutné věže k blankytu nebes, žila kdysi nejstarší dcera praotce Čecha. Oblíbila prý si muže, kterého její otec neměl v lásce. Když se s ním zasnoubila proti otcově vůli, otec na ni velmi zanevřel. Bojíc se jeho hněvu uprchla se svým mužem do vzdálených,

Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků, 2.9. 2002

Markomanka

Tato nejpamátnější část hradu je podivuhodná stavba, jejíž původ je zastřen tajemstvím. Mohutné kvádry, toliko na hranách přitesané, takže z nich vystupují polovypuklé „boule“, tvoří rázovitou věž, vysokou na dvacet metrů. Na kvádrech kromě důlků, jež sloužily k uchopení kamene jeřábem, spatřiti lze zvláštní značky, které se často opakují. Před lety přišli badatelé a zkoumali, zdali to není

Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků, 2.9. 2002

Zvíkov – záhadná věž Markomanka

Na vysokém ostrohu nad soutokem Vltavy a Otavy leží hrad Zvíkov. Leží na místě dávného osídlení již od doby bronzové a keltského oppida z doby železné. Byl dostavěn v roce 1234 za vlády Přemysla Otakara II. Součástí hradu je také hranolovitá asi 20 m vysoká věž ze žulových kvádrů, nazývaná Hlízová nebo také Markomanka. Žulové balvany tvořící zdivo věže jsou v dolní části opatřeny vytesanými znaky

Fantastická Fakta 2/2000, Vladimír Šiška, 4.3. 2003