Dražice

V roce 1352 se o Dražicích zmiňuje registr papežského desátku k bechyňskému děkanátu a v téže době je o nich zmínka i v majetku rožmberského panství příběnického. Později část patří k panství týnskému. V roce 1459 kupují ves táborští měšťané Petr Růže a Beneš Halda a jeden z nich tady pravděpodobně staví tvrz. V roce 1469 dává král Jiří z Poděbrad v zástavu Táboru statky a dědictví po Petrovi z Růže a jeho dceři Kateřině. Po požáru a zničení zemských desek v roce 1541 si nechává zapsat město Tábor mimo jiné ves Dražice s pustou tvrzí. Po roce 1547 za účast na povstání proti Ferdinandovi I. byla obec s dalším majetkem městu Táboru zabavena a vrácena až za 14 let. V roce 1583 prodává Prokop Čábelický ze Soutic dvory v Dražicích Adamovi Chřepickému z Modlíškovic sezením na Nihošovicích. Od něj se dál dostaly v roce 1585 Oldřichovi Svatkovskému z Dobrohoště. Uvádí se ještě roku 1596, v roce 1602 je Oldřich po smrti, jeho majetek si rozdělili jeho tři synové a Dražice přešly na Jana, který zde později vystavěl tzv. novou tvrz. Pro účast na stavovském povstání byla v roce 1622 Janovi třetina statků zabavena a poté Česká královská komora ji dne 25. 2. 1623 prodává Adamovi Lipovskému z Lipovce. Ten majetek odkázal svojí poslední vůlí z roku 1635 své manželce Kateřině z Barště a umírá v roce 1637. Vdova Kateřina se znovu vdala za Jáchyma Ferdinanda Lipovského z Lipovce, který se později znovu žení a bere si Majdalénu Chřepickou z Modlíškovic. Umírá v roce 1672 a jeho majetek je rozdělen mezi jeho děti. Dražice se stávají majetkem syna Jáchyma. Jáchym umírá v roce 1703 a Dražice se stávají majetkem Tamů a v roce 1806 jsou přikoupeny k panství Bechyňskému..