
Dispozice byla dvojdílná. Prvá brána je prolomena v hradbě se střílnami, se přimyká ke skále a je zpevněná polookrouhlou baštičkou. Podél přístupové cesty k druhé bráně bylo opevnění tvořeno pouze dřevěnou stěnou. Druhou branou, která byla průjezdem vstupního křídla, se vcházelo na nádvoří jádra hradu, ohrazeného hradbou se střílnami. V zadní části nádvoří stál dvoutraktový palác lichoběžného půdorysu. Jeho druhé patro bylo zaklenuto sklípkovou klenbou. Palác vznikl v mladší fázi. I zde opevnění původně – díky příhodné geomorfologické situaci – tvořila pouze dřevěná stěna. Od paláce stoupá hradba s polookrouhlou baštou na nejvyšší bod skály. Zde stával čtverhranný plochostropý donjon, do něhož bylo v dalším vývoji prolomeno větší množství rozměrných oken. Před touto věží, na plošince nad přístupem do hradu, stála další podsklepená budova. Poznání stavebního vývoje hradu jsme doposud mnoho dlužni. Nejstarší fázi by mohla nejspíše příslušet čtverhranná… číst dále
Hrad je poprvé připomínán roku 1402, kdy se po něm píše Boreš hrabě z Oseka. Za husitských válek byl majetkem Jakoubka z Vřesovic. Upravován byl v 60. letech 15. století za Zbyňka Zajíce z Házmburka a koncem století za pánů z Plavna. Po dobytí Švédy v roce 1635 byl již udržován pouze nouzově. Andělská Hora byla definitivně opuštěna po požáru roku 1718.
Není to jen pověst o Andělském hradě. Je to zároveň příběh lidského srdce, které tak často bývá nespokojené, nestálé, tvrdé i zrádné. V zemi za mořem žil Tristan, potomek slavného krále Artuše. Když se mu narodila dcera Alvina, vyšel si do lesů naloviti zvěře na křestní hostinu. Jak se tak lesem plíží, zaslechne pojednou v dáli dětský pláč. Pustil se tím směrem – a tu vidí, jak veliký medvěd drží v prackách malého hocha a pohrává si s ním jako s vlastním mládětem. Nemeškal, napřáhl kopí, proklál zvíře dobře mířenou ranou. Přiběhl k dítěti a s úžasem zpozoroval, že opodál leží rozsápaná mrtvola ženy. Byla to matka, která byvši přepadena medvědem, obětovala život, aby zachránila své dítě. Tristan se ujal sirotka a přijal ho za vlastního. Jeho manželka věnovala mu péči jako vlastnímu dítěti. Protože bych hoch zachráněn z drápů medvěda (latinsky ursus), nazvali ho Ursinus. Když Ursinus dospěl, zatoužil po královské hodnosti.… číst dále