
Bílkov se nachází asi 3,5 km východně od centra Dačic, jejichž je součástí. Příjezd (i příchod) po silnici II/407 a místní komunikaci přes dačickou průmyslovou zónu, kostelní věž slouží jako dobrý orientační bod. Ve vlastní vsi je nutno překřížit přítok Vápovky a za mostkem se dát vlevo podél něj. Parkování je možné přímo na křižovatce, nazývané Hradní náměstí. Nejvýraznější pozůstatek hradu, široký šíjový příkop je přímo na sever odtud.
Smil se poprvé píše po Bílkovicích/Bílkově roku 1253. Patřil k významným dvořanům Přemysla Otakara II., po bitvě na Moravském poli a brzké Smilově smrti však kdysi významný rod upadl. Poslední známý člen rodu (Ješek) je na Bílkově doložen roku 1303, před polovinou 14. století panství získali asi věnem páni z Hradce (snad 1330). Ti z něj vytvořili správní centrum bílkovsko-dačického panství. Roku 1444 hrad dobylo nočním přepadem vojsko Hynce Ptáčka z Pirkštejna, který tak řešil nároky na majetek po své ženě Anně. Poškozený objekt už nebyl vzhledem ke své snížené obranné hodnotě obnoven a stal se zdrojem materiálu pro stavbu obydlí zdejších obyvatel. Ta postupně zaplnila celý areál natolik, že kromě příkopů a několika nízkých zbytků zdí nelze pozůstatky hradu identifikovat. Hrad zřejmě nebyl prvním šlechtickým sídlem v Bílkově. Kromě osídlení z 9.–10. století, doloženého archeologickými nálezy, se předpokládá i existence opevněného sídla v blízkosti nedalekého kostela. Mohlo stát buď v místě pozdější školy, nebo na pahorku Na baště mezi kostelem a hradem, odděleném od nich zbytky příkopů (viz půdorys místa). Zde však mohlo existovat i předsunuté opevnění hradu či naopak opevněné ležení jeho obléhatelů. O vnitřním uspořádání hradu není prakticky nic známo. Existující obytné domky velmi ztěžují provedení potřebného archeologického průzkumu..