© Milan Caha 02/2026
Město Třešť (německy Triesch) leží na půli cesty mezi Jihlavou a Telčí. Jeho počátky sahají až do 13. století. Město je známé díky betlémům, mimo jiné jsou zde vyráběny uniformy papežské švýcarské gardy. V Třešti se narodila nebo žila řada významných osobností, namátkou Siegfried Löwy (1867–1942), lékař, strýc Franze Kafky, Josef Alois Schumpeter (1883–1950), právník, národohospodář a politolog z místního váženého rodu; později emigroval do USA, kde se stal jedním z předních ekonomických teoretiků, Josef Jiří Švec (1883–1918), plukovník čs. legií v Rusku, proslavený svou apelativní sebevraždou, kterou povzbudil legionáře v bojích na transsibiřské magistrále nebo Pan Tau, tedy herec Otto Šimánek (1925–1992). Historické jádro je městskou památkovou zónou. Dostupné je jak vlakem, tak autobusy.
Boží muka stojí na ploše zaniklého hřbitova u kostela sv. Martina. Ten leží severně od náměstí, v sousedství zámku a pivovaru.
Kamenná barokní boží muka mají kvádrový sokl zdobený psaníčkovou bosáží. Na soklu stojí sloup s mírnou entazí (soudkovitým rozšířením), na něm je čtyřboká kaplice s velmi mělkými, spíše jen naznačenými, nikami. ...Kaplice je zakončena komolým jehlanem a kovovým dvouramenným křížem. Na zadní straně soklu je špatně čitelný rytý nápis s datací. Původní evidenční list nemovité památky udával letopočet vzniku 1701, současný památkový katalog NPÚ uvádí rok vzniku 1716..
Boží mukaKromě Čech, Moravy a Slezska je můžeme najít na Slovensku, v Rakousku, Bavorsku a některých dalších částech Německa, Polsku nebo Pobaltí. Jinde se tento typ památky buď nevyskytuje nebo je velmi vzácný. Ač se oblast od oblasti jejich podoba liší, většinou mají tři základní součásti - podstavec, dřík a kapličku, čili lucernu. Podle zpracování dříku se dělí na dva typy – sloupkové s dříkem s kruhovým půdorysem a na pilířové, či pilířkové s dříkem s půdorysem trojúhelníku, čtyřúhelníku nebo vzácněji i víceúhelníku. Zvláště na starších božích mukách bývaly znázorňovány předměty, související s Kristovým umučením – hřeby a kladivo, kopí s houbou namočenou do octa, důtky, kleště, kostky (se kterými římští vojáci hráli o jeho šat) apod. Ve 14.–17. století měla boží muka nejčastěji formu žulového, vápencového nebo pískovcového sloupu, zakončeného lucernou. Od období konce baroka až do současnosti vznikala u nás boží muka zděná – z lomového kamene či z cihel, s trojhranným nebo čtyřhranným půdorysem, vzácně i sloupková s kruhovým půdorysem. Existuje také řada přechodných typů, které přecházejí do podoby kříže nebo kapličky..
