Puklice

Klasicistní úpravy na počátku 19. století se dotkly zejména patra východního křídla. Poslední zásahy během první poloviny 20. století postihly převážně interiéry. Zámek je čtyřkřídlá jednopatrová budova. Východní a přilehlá část severního křídla jsou založené již za hranou terasy, ve svahu k levému břehu potoka, proto je tato nejstarší gotická část podsklepená. Terén zde nebyl zcela stabilní, což si po zaklenutí východního křídla vyžádalo podepření fasády čtyřmi opěrnými pilíři. Na jihovýchodním pilíři byla při renesanční přestavbě doplněna arkýřová věžice s goticko-renesančním oknem. Východní a severní křídlo na sebe navazují, svírají spolu mírný tupý úhel, barokní jižní a západní křídla jsou k nim připojena s odskokem a společně uzavírají přibližně čtvercové nádvoří. To je přístupné jen průjezdem v jižním křídle a ze tří stran v přízemí vybavené arkádovými ochozy.

Páni z Lipé zde nikdy nesídlili a panství udíleli lénem svým straníkům. V 16. století je nejdříve získává lénem a roku 1535 kupuje jihlavský měšťan František Hordar. Pravděpodobně za něj byla postavena pozdně gotická tvrz, doložená při prodeji v roce 1535. Kolem roku 1578 byla tvrz renesančně přestavěna. Vítu Hordárovi byly za účast ve stavovském povstání zkonfiskovány ¾ majetku, Puklice mu však byly ponechány a rodu zůstaly do roku 1673. Poté se držitelé panství mnohokrát střídali: roku 1673 je koupil Jakub Manuel šlechtic Tümmel, s jeho dcerou je vyženil František Josef z Waderbornu, za něj někdy po roce 1720 zámek prošel barokní přestavbou. Roku 1731 jej zdědil František Antonín Grisl z Grislova, po němž od roku 1749 držela statek vdova Marie Kateřina Říkovská z Dobřic, po ní v letech 1770–94 její neteř Maxmiliána provdaná Malovcová z Malovic. Od jejího syna Jana svobodného pána Malovce Puklice koupil Ota sv. pán Skrbenský z Hříště. Zřejmě za jeho držení byly provedeny klasicistní úpravy. Roku 1854 převzal panství Ottův stejnojmenný syn, který jej roku 1878 prodal Karlu hraběti z Blankenštejna, jeho syn Jan prodal roku 1892 statek Miroslavu Peškovi, majiteli továrny na škrob. Ten jej v roce 1905 prodal Siegfriedu Fischmannovi, členovi puklické židovské obce. Po jeho smrti zámek v roce 1917 zdědil Richard Fischmann. V roce 1941 byla rodina Fischmannových odvlečena do koncentračních táborů. Richard Fischmann zahynul v Osvětimi 11. února 1942, z rodiny přežil pouze syn Vítězslav a dcera Eliška. Zámek byl mezitím zkonfiskován a Richard Fishmann byl označen za kolaboranta (!!!). Zámek poté sloužil potřebám obce, jako sídlo obecního úřadu, knihovny, škola a pošty. Po roce 1989 se potomci Richarda Fishmanna domáhali rehabilitace a soudní spory se táhly až do roku 2012, k navrácení zámku vnukovi posledního soukromého majitele došlo až v roce 2014..