
Poměrně dobře dochované tvrziště se nachází na okraji ploché a nízké terénní terasy, vybíhající nad mělkou lesní mýtinu, asi 500m severozápadně od vrcholu kopce Mařenka. Od obce Lesná je tvrziště vzdálené asi 1 km východním směrem.
Tvrziště se zachovalo velmi dobře čitelné, ovšem nedávno bylo poškozeno větrným polomem, který vyvrátil v jeho jádru vzrostlé stromy. Porost je proto v současné době vykácen, ovšem vývraty a kácení stavu tvrziště dost uškodily. Je také vidět, jak vykácení podpořilo růst křovin a na tvrzišti už je také pravidelně vysazeno několik nových smrků. Proto toho kdo chce toto místo navštívit je proto právě teď ideální doba.
Kolem tvrze pramení několik potůčků. Jak to obvykle bývá, tvrz v nížinné poloze využívala vodu k zatopení příkopů a zvýšení obranyschopnosti. Vzhledem k okolnímu terénu si však nejsem jistý, zda tento princip byl využit i zde, neboť všechny prameny co jsem našel pramení níže než tvrziště. Vyloučit se to však nedá. Jádro tvrze mělo přibližně čtvercový tvar, o stranách 18 a 21 m. Její narušený povrch nenese zbytky zástavby, zdá se že západní část je výše a snad tak v čele tvrze stála nějaká věžovitá stavba. Šířka příkopu kolísá okolo 11 až 14 m. Hloubka příkopu je až 3 m oproti jádru a kolísá podle zanesení. Vnější val opět kolísá podle zachovalostí, nejvyšší je na východě, kde je ještě výše než jádro tvrze. Na ostatních stranách výška valu zhruba kopíruje výšku jádra a spíš ho mírně převyšuje. Z dálky tak tvrziště vypadá nenápadně a v pohledu z roviny od západu je tak lehce přehlédnutelné. Val je poškozený jen na jihovýchodě, snad od těžké lesní techniky. Na západní straně se pak jeví náznak druhého příkopu, což však lehce může být zbytek vyježděné a zarostlé cesty.
Měla přibližně oválný tvar a byla chráněna po stranách příkopem. Stavení stála za sebou podél středové osy a v dolní části, asi 100 m od tvrze pramenil mezi domy potůček. V literatuře se uvádí, že se zachovaly základy a zbytky ohrazení. Vzhledem k tomu, že místo jsem navštívil v zimě, bylo vše ukryté pod sněhem, ale i tak je terén značně vlnitý a náznaky jam i vyvýšenin nese, ale identifikovat stavení s jistotou se mi nepodařilo. Je to i tím, že většina plochy zaniklé vsi je hustě porostlá mladými stromky a smrky. Zbytky bočních příkopů jsou však dobře patrné. Ten severovýchodní lze dobře vysledovat od počátku v lese směrem od tvrziště, ten opačný je naopak nejlíp patrný asi 200m jižně od tvrziště, tedy až u konce vsi, kde je vykácená plocha a příkop zde dosahuje více než metrové hloubky a je vidět i vnější val. Opět je třeba upozornit, že vše trpí lesními pracemi a zdá se mi podivné, že tento středověký komplex nepožívá většího respektu a ochrany. Zákony však tímto směrem nemají potřebnou sílu a chápu, že obecně většina lidí ani netuší, že ničí něco, co pro jiného má naopak cenu..
Od roku 1406 se po Dašovicích píše Vilém Roman z Myslejovic. Od roku 1415 patřily Joštu Hechtovi z Rosic. Ten, jako mnoho dalších rozšiřoval svůj majetek a své sídlo měl jinde, čímž tvrz nejspíš zůstala opuštěná. Opuštěná jistě roku 1466 byla i ves..