© Milan Caha 03/2020
Ves Salavice (německy Sollowitz) je poprvé zmiňována v roce 1532. Narodil se zde slavný americký malíř českého původu Emil Jean Kosa starší. Ves bývala (na rozdíl od nedaleké Třeště) součástí německého jazykového ostrova - v roce 1930 zde žilo v 51 domech 324 obyvatel, z nichž 85 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 239 k národnosti německé. Dnes zde žije přibližně 140 obyvatel a je součástí města Třešť. Prochází tudy železniční trať Kostelec u Jihlavy – Slavonice a silnice II/406. Autobusy odtud jezdí ve směrech Jihlava, Třešť, Telč, Dačice, Počátky, Mrákotín, Praha, Bítov, Studená a Jindřichův Hradec. Vsí prochází cyklistická trasa č. 16 z Popic do Jezdovic.
Boží mukaKromě Čech, Moravy a Slezska je můžeme najít na Slovensku, v Rakousku, Bavorsku a některých dalších částech Německa, Polsku nebo Pobaltí. Jinde se tento typ památky buď nevyskytuje nebo je velmi vzácný. Ač se oblast od oblasti jejich podoba liší, většinou mají tři základní součásti - podstavec, dřík a kapličku, čili lucernu. Podle zpracování dříku se dělí na dva typy – sloupkové s dříkem s kruhovým půdorysem a na pilířové, či pilířkové s dříkem s půdorysem trojúhelníku, čtyřúhelníku nebo vzácněji i víceúhelníku. Zvláště na starších božích mukách bývaly znázorňovány předměty, související s Kristovým umučením – hřeby a kladivo, kopí s houbou namočenou do octa, důtky, kleště, kostky (se kterými římští vojáci hráli o jeho šat) apod. Ve 14.–17. století měla boží muka nejčastěji formu žulového, vápencového nebo pískovcového sloupu, zakončeného lucernou. Od období konce baroka až do současnosti vznikala u nás boží muka zděná – z lomového kamene či z cihel, s trojhranným nebo čtyřhranným půdorysem, vzácně i sloupková s kruhovým půdorysem. Existuje také řada přechodných typů, které přecházejí do podoby kříže nebo kapličky..
|
Přihlášení |
