
Mirošov leží v okrese Jihlava, 10 km západně od okresního města, na okraji přírodního parku Čeřínek. Obcí prochází silnice III. třídy č. 01943 a žlutě značená turistická trasa. Nejbližší veřejná doprava – autobus – zastavuje v Novém Hubenově, asi půl kilometru od obce, na silnici č. 602. Je zde kostel, postupně opravovaný obcí, barokní socha svatého Jana Nepomuckého, dva křížové kameny a řada křížů.
Poté byla ves ve vlastnictví pánů z Říčan a když se Pelhřimov v roce 1572 vykoupil z poddanství, byla ve vlastnictví města. Roku 1601 kupuje Mirošov Jan Kergl z Karlsbachu a zřizuje samostatné panství Mirošov. Roku 1605 Mirošov prodal Přechovi Řísnickému z Řísnice, s jehož jménem je spojeno vybudování zdejší tvrze v roce 1606. V roce 1612 údajně jeho tvrz vyhořela. Roku 1668 Jan Felix Řísnický z Řísnice mirošovské panství prodává Kašparovi Kukolskému z Kunvaldu. Po něm se majitelé střídali v rychlém sledu. Z řady majitelů je třeba zmínit Maxmiliána Arnošta Hornka z Horneku, který panství vlastnil v letech 1710–1730. Byl to pravděpodobně on, kdo v Mirošově nechal vybudovat na místě staré tvrze barokní zámek, i když ten je uváděn až roku 1747. Jednalo se o rozlehlou jednopatrovou trojkřídlou budovu s vysokou čtyřpatrovou věží, stojící uprostřed severního průčelí. Kolem parku vybudoval rozsáhlý zámecký park. Maxmilián Arnošt Hornek z Horneku se rovněž zasloužil o založení sousední vsi Jedlová. Po něm se v Mirošově vystřídalo několik dalších majitelů, až jej v roce získal 1786 poslanec zemského sněmu Josef Nepomuk Richlý. Pro Mirošov byl významným členem tohoto rodu Vilém Richlý (1837-1904), který v roce 1884 v zámku zřídil ze svých archeologických a historických sbírek soukromé muzeum. Část jeho sbírky a dokumentů je dnes uložena v Muzeu Vysočiny v Jihlavě. Rod Richlých Mirošov vlastnil do roku 1926, kdy jej získávají Steinbachové, kteří se sem přiženili. Ti vlastnili panství od roku 1926 do roku 1949, kdy jim ho stát zkonfiskoval. V obci v chudobě dožila Eugenie Steinbachová, dcera posledního majitele z rodu Richlých. V roce 1945 vyrabovala zámek Rudá armáda a v roce 1949 převzal zámek státní statek. Roky zanedbané údržby, necitlivého užívání a devastace se na barokní budově, která byla od roku 1958 kulturní památkou, výrazně podepsaly. V roce 1971 se zřítilo schodiště ve věži. V osmdesátých letech bydlelo v zdemolovaném a chátrajícím zámku několik rodin pracovníků státního statku a když se v roce 1985 zřítila část obvodových zdí, nechal statek v roce 1986 zámek nákladem 800 000 Kčs zbourat. Na jeho místě potom čtvrt století stála nikdy nezkolaudovaná provizorní ubytovna pro rodiny vystěhované ze zbořeného zámku. Tu nechala obec někdy před rokem 2014 zbořit a dnes je plocha, na kterém zámek stával, prázdná. Dochovaly se jen terénní náznaky, zbytky teras a schodišť. Rovněž bývalý zámecký park je v havarijním stavu. Zeleň je neudržovaná, z ohradní zdi zůstaly jen ruiny. V parku se dochovaly některé drobné památky – kamenný obelisk a křížový kámen v jihovýchodním rohu parku..