Horní Cerekev

Ves a tvrz stojící při okraji rybníka se nazývala Dobešova podle majitele Dobeše z Bechyně (+1307). Další držitelé Horní Cerekve jsou známi až v druhé polovině 14. století, totiž Hynek a jeho syn Matěj (okolo r. 1360), páni z Vlašimi jinak z Jankova. Po nich následovali Čeněk (r. 1373) a Hynek (r. 1387) Krušinové z Lichtenburka. Nejpozději r. 1411 se dostala Horní Cerekev do vlastnictví Leskovců z Leskovce. Z nich první známý Jan Leskovec se připomíná r. 1411. padl při srážce s táborským vojenským oddílem r. 1424 u Želiva. Jeho vnukem Albrechtem vymřela (asi r. 1505) mladší rodová větev.

K držení Horní Cerekve se dostala druhá větev Leskovců (asi r. 1514), synové Bohuslava Leskovce, Kryštof a Mikuláš. Kryštofův nejstarší syn Jan (+1583 - 1584) přestavěl tvrz v renesančním slohu, aby se vyrovnal svým příbuzným na Novém Rychnově a Červené Řečici. Psal se pak podle svého nového sídla seděním „na Nové Cerekvi“. Jak tvrz vypadala, nevíme, protože byla později za Ferdinanda Kuenburga zcela přestavěna.

Po Janově smrti převzal Horní Cerekev r. 1586 syn Albrecht, po něm následoval synovec Bohuslav (+1603) a nakonec dohodou mezi příbuznými Albrecht Šebestián. Ten byl pro své katolické smýšlení a jako straník krále Ferdinanda II. usnesením stavovského sněmu v r. 1619 ze země vyhoštěn a majetek mu byl zabaven. Po Bílé hoře se zase do Cerekve vrátil.

Po vymření Leskovců (v r. 1655) zdědil Horní Cerekev Maximilián z Martinic. Ten ji prodal r. 1662 svému bratru, vyšehradskému proboštu Ferdinandu Leopoldu Benovi z Martinic. Nový držitel odkázal r. 1691 Horní Cerekev hraběti Františku Ferdinandovi Kuenburgovi, pozdějšímu pražskému arcibiskupovi. Od něho koupil r. 1718 panství Horní Cerekev (a sousední statek Novou Bukovou, který od té doby zůstal při Cerekvi trvale) hrabě Arnošt August Metternich. Sňatkem hraběnky Eleonory Kristiny Metternichové přešlo r. 1720 cerekevské panství do držení rodu Regalů, za nichž byla cerekevská tvrz přestavěna v zámek, o čemž svědčí vytesaný letopočet 1734. Když se potom v r. 1767 dělily dcery zemřelého hraběte Maximiliána Regala o pozůstalost, převzala panství Horní Cerekev s Novou Bukovou hraběnka Eleonora, provdaná Rindsmaulová. Po ní se vystřídala na zámku řada dalších majitelů (1790 kněžna Marie Alžběta Mansfeldová, rozená hraběnka Regalová, 1802 hraběnka Karolína Fuggerová prodala Horní Cerekev Václavu Ubellimu ze Siegburgu, 1803 Jan Klein, 1807 pražský měšťan Václav Novák, 1816 manželé Kryštof a Alžběta Cavrianiovi). Posledními majiteli panství se od r. 1842 stali Hohenzollernové, kteří ovšem v Cerekvi nesídlili. Zámek sloužil pouze pro byty hospodářských a správních úředníků velkostatku.

Zámek v městečku Horní Cerekvi je dvoupatrová nepravidelně trojkřídlá budova se vstupním věžovitým rizalitem, v nádvoří s barokními arkádami z větší části zazděnými. Hlavní vstupní portál je bosovaný, půlkruhovitě sklenutý, s otvory a kladkami pro padací most, který byl pouze pro pěší. Druhý most, postavený dříve přes příkop na západní straně, nyní stržený, sloužil i pro povozy. Na kvádru v nároží východního průčelí je vytesán letopočet 1734, kdy byla dokončena přestavba zámku do dnešní podoby.

Zámek přešel v r. 1948 do správy MNV, který ho využívalo pro bytové účely. Dnes je zámek opět v soukromém držení