kostel sv. Petra a Pavla

Jeho vznik údajně souvisí s rozvojem hornictví v okolí Jihlavy a s tím souvisejícím příchodem nových obyvatel. Původně se jednalo o malou jednolodní svatyni bez věže. Zvonice pravděpodobně byla samostatně stojící, s obrannou funkcí a stávala v místě novověké předsíně, kde bylo nalezeno starší, mohutné základové zdivo. Loď kostela byla plochostropá, podoba kněžiště není doložena. Vstup býval od jihu, původní portál s bobulovým dekorem ostění se dochoval. Trojice oken na obou delších stranách lodi měla podobu úzkých štěrbin s rozevřenými špaletami, nacházela se téměř pod stropem. Jižní fasáda kostela odolala pozdějším přestavbám a zachovala se v téměř původní podobě. V letech 1305–1530 byl kostel pod patronátem premonstrátské kanonie v Gerasu v Dolním Rakousku. Kostel byl premonstráty goticky upravován, a to nejprve koncem 14. století a počátkem 15. století, kdy byla zaklenuta loď (na svorníku klenby v interiéru je letopočet 1400). Ve druhé fázi ve 40. letech 15. století pak vzniklo gotické kněžiště (krov nad ním je dendrologicky datován do roku 1442/1443), byla přistavena kaple sv. Tří králů a severní sakristie. Vizitační zpráva z roku 1662 konstatuje, že část kostela je ruinách, uvádí také patrocinium sv. Havla. Někdy v době po ní byl kostel přesvěcen, zpráva z roku 1670 uvádí zasvěcení sv. Petru a Pavlovi. Na konci 70. let za faráře Josefa Friedricha Wolfa byla k západnímu průčelí přistavěna věž. V letech 1784–1790 nechal farář Carl Leopold Filibro upravit kněžiště a v letech 1792–1793 postavit jižní sakristii. Interiér kostela pošel zásadní úpravou roku 1900. Kostel je památkově chráněný od roku 1958, v roce 1973 byla ochrana rozšířena na celý areál včetně zdi a brány hřbitova, smírčího kříže a božích muk, stojících vně hřbitova. Poslední významná oprava proběhla v roce 2009..