
Kostel dominuje telčskému Starému Městu. Příchod z vnitřního města je možný cestou po jižním břehu Staroměstského rybníka, lemovanou barokními sochami (tzv. Dlážka), příjezd autem umožňují místní komunikace (Zachariášova, Špitální), parkování je možné přímo u areálu. Nejbližší železniční zastávka Telč - Staré Město (trať Kostelec u Jihlavy - Slavonice) se nachází východně od hráze Staroměstského rybníka, asi 900 m od kostela.
Hřbitov je přístupný volně, kostel v době konání bohoslužeb (viz kontakt).
První jistá písemná zmínka o dnešním mariánském kostele pochází z roku 1387, rovněž slohový rozbor datuje dochované části stavby (presbytář, spodní část věže a východní štít lodi) do třetí třetiny 14. století. Presbytář se rozměrově i provedením prakticky shoduje se současně budovaným jakubským kostelem v hrazeném městě (viz heslo). Kostel zřejmě postihly války 15. století, po nichž byl obnoven. Samostatná farnost zde fungovala do roku 1579, kdy sem Zachariáš z Hradce přenesl městský špitál, který zabral původní faru. Od té doby zde zařízení sociální péče (dnes domov důchodců) funguje dosud. Součástí areálu je i poměrně rozsáhlý dosud funkční hřbitov (rozšířen 1657). Roku 1647 se podoba kostela zásadně změnila: gotickou loď nahradilo basilikální trojlodí, provedené v přechodném stylu mezi manýrismem a raným barokem. Byla zvýšena věž, která dostala barokní helmici. V následujících letech došlo i k výměně většiny vnitřního zařízení. Roku 1767 byly nad boční lodi vestavěny empory a obnoven krov. Současná střecha věže pochází z roku 1891. Východně od kostela byla po roce 1652 postavena raně barokní kaple sv. Rocha, k níž byla umístěna gotická vnější kazatelna. Na jižní straně hřbitova se nachází špitál, vzniklý z někdejší fary po roce 1579. Budova prošla řadou přestaveb, při nichž roku 1769 vznikla kaple Ježíška, vystupující do prostoru hřbitova. Tradice účelu místa je zachována stavbou moderní části domova důchodců (1994–96) dodnes..