pohled od severozápadu
© Pavel Zany Komárek 8. 5. 2007
Dřevěný kostel (či bedněný, plaňkový, nebo také pilířový) je typický pro jihozápadní část Norska, kde se mu říká stavkirke. Začaly se tu stavět ve 12. století, kdy Vikingové pořádali loupežné výpravy na Britské ostrovy a tam tyto stavby viděli (např. Greensted v Essexu). Z původní asi 1200 kostelů zůstalo dodnes v Norsku kolem třiceti – nejstarší z nich je v Urnes-Lusteru, další v např. v Heddalu, Hoprekstadu, Fantoftu či v Borgundu. Jelikož se dřevěné části neustále nahrazují a opravují, v podstatě už nejde o původní stavbu. Navíc byla z Norska dovezena pouze část kostela. Původní jsou tak hlavní vnitří pilíře s vyřezávanými hlavicemi a čtyři portály s bohatou ornamentální dřevořezbou. Část výzdoby na místě obnovil mistr Jakub z Janowic – dubový krucifix s motivem listů vinné révy, žitných klasů a symboly čtyř evangelistů či postava Krista z lipového dřeva. V interiéru kostela… číst dále
Tento dřevěný kostelík pochází z Norska, kde byl ve 13. století postaven v jižní části země u jezera Vangsmjösen. V roce 1841 jej na popud malíře Johanna Christiana Dahla koupilo berlínské muzeum, peníze na nákup poskytl král Friedrich Wilhelm IV. Dahl – velký znalec těchto dřevených kostelů a autor prvních odborných prací – jej tak zachránil od rozprodání na palivové dříví. Kostel měl být znovupostaven na berlínském Pavím ostrově, nakonec ale hraběnka Friederika von Redern přemluvila krále, aby na díly rozložený kostel daroval horské obci Brückenberg. Sestavení kostela řídil v letech 1842–44 královský stavební mistr Hamman. Kostel byl zasvěcen Našemu Spasiteli a do správy jej dostala evangelická církev. V letech 1963–65 proběhla oprava.
|
Přihlášení |
