
Návodní strana od západu
© Ivan Grisa 02/2010
Přes nové řečiště Ohře byl roku 1782 postaven čtrnáctiobloukový kamenný silniční most, který zároveň sloužil jako hlavní stavidla vodního systému pevnosti. Hrazení řeky umožňovaly fošny, spouštěné do zděří v mostních pilířích, což vysvětluje hustý rytmus a malé rozpětí oblouků. Vzdutí jezu využívaly dva obilní mlýny, které obstarávaly zásobování pevnosti. Maximální zdvih hladiny Ohře mohl dosáhnout až 7 m, což umožnilo zaplavení tzv. kotlin po větší části obvodu hradeb.
Most díky své masivní konstrukci dokázal přenášet zatížení z moderní silniční dopravy až do počátku 21. století, kdy hlavní silniční tah Praha - Teplice nahradila souběžná dálnice. Jako jez sloužil do roku 1976, kdy byl dokončen pohyblivý jez nad mostem.