
Obec Tihava je poprvé uváděna roku 1393 v predikátu zemana Mareše z Tihavy. Další zmínka uvádí v roce 1405 Jana z Tihavy a jeho skon je připomínán v roce 1416. V Tihavě byly údajně dvě tvrze, ani jedna však není výslovně uváděna ve známých písemných pramenech a nevíme tedy nic o jejich vzniku a zániku. Tvrziště jedné z tvrzí se uchovalo jako ostrůvek uprostřed bývalého vodního příkopu, dnes malého rybníčku. Šířka příkopu byla cca 8 m, na jižní straně pak až 16 m. Na vnější straně příkopu je místy zvýšený okraj, snad velmi nezřetelný fragment vnějšího valu. Z původní budovy tvrze se nic nedochovalo, na jejím místě stojí kaplička sv. Jana Nepomuckého.
Zbyl z něho sklep podzemní, k němuž jest vchod pod ovčínem hned nad břehem potoka, a nad šijí řečeného sklepa prokopal vedlejší soused r. 1872 vozovou cestu k vodě, při čemž přišel na kyprou zemi s uhlím, popelem a střepy promíchanou a našel něco hlouběji nádobu hliněnou, kterou však rozbil. Pod ovčínem u jedné živnosti ležely hromady kachlů zde vykopaných, takových, jako se nacházejí na tvrzištích 15. věku. Naproti ovčínu přes pole jest staré tvrziště řečené „na baště,“ totiž vodní příkop ojímající pahrbek, na němž stojí kaplička sv. Jana Nepomuckého a k němuž se přichází po můstku. Kapličku tu dal prý kterýs hrabě z Vrbna v minulém století postaviti z kamení, které se našlo na tvrzišti. Na venkovské straně příkopu táhnou se zbytky hrází, které měly vodu zadržovati. Příkop býval vyložen hrubými dubovými břevny, na které přišli sousedé zdejší vyvážejíce bahno. Nedaleko odtud ve vsi nachází se v zahradě nade mlýnem a rybníkem k němu patřícím na příkré stráni druhé tvrziště. Založeno jsouc do nepravidelného čtverhranu objato jest mělkým příkopem na tři strany, poněvadž se na čtvrté straně stráň nachází. Toto tvrziště zdá se býti mladší, než dříve popsané, také na jeho zdělání poměrně méně práce vynakládáno. Nejstarší nám známý vladyka Mtihavský, jménem Mareš, obětoval r. 1393 desátek kostelu Praskoleskému, r. 1395 kostelu Bezdědickému kopu platu v Kotopecích a r. 1398 tamže 18 liber oleje do lampy věčné. Od počátku 15. století seděli ve vsi dva vladykové, tuším každý na jedné tvrzi; Jan z Mtihavy dědil po strýci svém Sasínovi zboží v Kotopecích, z něhož se zavázal dávati platy jisté
faráři v Borku. Kromě toho nacházíme jej v různých jednáních u soudu dvorského, když se jednalo o rozličné úroky, které byly na dědictví jeho pojištěny. Roku 1416 byl již mrtev, zůstaviv vdovu Dorotu, která měla věno své na Kotopecích. Druhý vladyka Drslav ze Mtihavy sloužil r. 1406 příteli svému Zdeňkovi z Chajna, od něhož obdržel dědictví v Kotopecích. Zemřel záhy, a vdova jeho Alžběta vdala se potom za Jindřicha Labutě ze Švamberka. Ke statku Kotopeckému připovídal se r. 1454-1456 Zdeněk z Koněprus, odjinud ze Mtihavy, který se ještě r. 1472 připomíná. Tehda asi zemřel Jan mladý, synek někdy Jana Štěrby, po němž spadly části vsí Mtihavy a Kotopek na krále Vladislava a dostaly se darováním Mikuláši z Landšteina. Nedlouho potom došlo ke skoupení těchto rozličných statkův, a nachází se celá ves Mtihava na počátku 16. věku při panství Hořovském..