Drahlín

Tak jsem tam včera zajel cestou z práce, mám to asi 5km cca. No musím říct, že opravdu silně doporučuji navštívit toto místo na podzim, nebo v zimě spíš. Prostě v době kdy vegetace není tak bujná. Já osobně mám trny v kalhotech ještě den po té :). Po několika pokusech dostat se tam skrz ty křoviny jsem narazil na dva místní mladíky, kteří mi poradili obejít to až k místu kde je vstup na dětské hřiště a tam pěšinou kolem hřiště a nahoru. Musim říct, že kdybych na motorce nejezdil v kanadách, tak bych tam asi nevylezl :D. Nahoře jsou asi dva vzrostlé stromy a spousta křovin. Bohužel díky té vegetaci není možné určit co se kde nacházelo, nebo najít alespoň nějaké zbytky. Výhled je skutečně moc pěkný a stojí za tu námahu. Udělal jsem pár fotek a uložil je k sobě na web, tak se můžete podívat:

http://www.pro-mac.cz/soukrome/drahlin/drahlin.html

V Drahlíně jsem strávila u dědy a babičky nejedny prázdniny. Krásná krajina, louky, lesy a potůček, kam jsme jako děti chodívali... U hradiště byla dědečkova zahrada, na které krom ovocných stromů vysázel i za každé vnouče jeden topol. Hradiště bylo tajemné místo našich průzkumů. Bylo odtud dobře vidět na Svatou horu. Čas však poodešel a já už jen vzpomínám na krásné místo mého dětství, šedesátých let. Přeji tomuto kraji a lidem v něm jen vše dobré.

O Drahlíně jsem se dozveděl prvně před více jak 20 lety. kdy jsem pátral po svých předcích. našel jsem, že 9.1.1830 se v Drahlíně 49 narodila Františka Kavková, dcera Anny (27.9.1798), jež byla dcerou Josefa Jab(v)ůrka (+15.1.1813), sedláka z Drahlína 49 a Magdaleny roz. Kuchařové ze Závržic nebo z Kamenné (+8.3.1812). Josef a Magdalena byli oddáni 25.6.1797. Nikdy jsem v Drahlíně nebyl, ale vím, že existuje a prý je tam hezky.

Bydlela jsem v Drahlíně přímo u kopce. kterému jsme říkali hradiště, bylo to v letech 1956 až 1966.Hradiště se tehdy nijak nezkoumalo ani jsme se o něm nic neučili.Měla jsem hradiště přímo za zahradou a bylo místem našich dětských her. Jinak o něm nic zvláštního nevím ani jsem nikdy nic nečetla, jsem ráda, že se někdo o Drahlín jako takový začíná také zajímat. Že nikdo nevěděl kde hradiště je se nedivte, jsou to asi většinou mladí lidé, kteří se tam třeba přistěhovali, protože i Drahlín se začíná rozrůstat jak vidím při návštěvách u svého bratra. Nedavno jsem s nostalgií našla na internetu, že dům kde jsem bydlela s rodiči a sourozenci se opět prodává stejně jako jsme to udělali my před lety, když rodiče jeden po druhém zemřeli a my jsme se rozprchli po světě, tedy já nejdále. Docela jsme byli s manželem a dcerou v pokušení si jej jet prohlédnout jako potecnionální kupci, ale než jsme se k tomu odhodlali byl už prodaný. Takže hradiště tam zůstalo a asi už zůstane, jestli ho nekoupí nějaká realitka a nerozhrne na stavbu nových domů .

měla jsem tu čest pár let bydlet v Drahlíně a tak se mi zapsal a vryl do srdce kopcovity ráz krajiny a lesy s trsy vřesu borůvčí ostružin jahod...stejně jako hřiště a na něm střídající se fotbalisti a nohejbalový nadšenci stejně jako partička holek z aerobiku s jejich neuvěřitelnou výdrží a osobitým humorem jak příroda tak lidé jsou tu báječní ..jak nádherný byl pohled na pestré louky s lesknoucími se oky rybníků odkud vám zamával rukou pozdravení trpělivý rybář bílá klidná oblaka a mírný vítr co vám cuchal vlasy ..a v zimě sjíždět kopec na blatech třebas na igelitovém pytli..jsem ted ve městě a tohle mi nikdy nikdy nenahradí ..děkuji vesničce ve středních čechách a srdnatým lidem kteří v ní žijí ....bůh vám žehnej......