Vysoká pec Barbora
© Jiří Špaček, 08/2016
Ves Jince, ležící v zaříznutém údolí říčky Litavky pod výrazným brdským vrcholem Plešivcem (654 m n. m.), je prvně doložena r. 1390. Její rozvoj významně poznamenaly těžba a zpracování železné rudy. V r. 1900 byla povýšena na městys a dnes má asi 2200 obyvatel. Status městyse jí byl vrácen r. 2006.
Městysem prochází železniční trať 200 ze Zdic do Protivína a na zdejším nádraží zastavují i rychlíky. Dále tudy vede silnice II/118, která sleduje tok Litavky od dálnice D5 u Zdic do Příbrami. Z ní tu vychází silnice II/115, která vede do pražské Zbraslavi.
Městysem prochází dálková modře značená turistická trasa od Zbiroha, která dále pokračuje brdskými lesy do Rosovic u Dobříše. Zelená, která odtud vychází přes brdský hřeben, vede do města Hostomice.
Jince byly sídlem správy vojenského újezdu Brdy, který byl zrušen od počátku r. 2016 a jeho území bylo prohlášeno za chráněnou krajinnou oblast. Brdské území západně od městyse je tedy sice již vesměs přístupné, ale zatím není až výjimky turisticky značeno.
V 19. století zde působil francouzský přírodovědec Joachim Barrande, který zkoumal místní naleziště trilobitů. Nejvíce se jich nachází na stráni Vinice, která je chráněna. Jeden z trilobitů se dostal i do jineckého znaku stejně jako dvojice hřebů, která upomíná na zdejší tradici cvočkařství.
Dřevouhelná vysoká pec se nachází v údolí Litavky pod hrází rybníka Pecováku. Kolem prochází naučná stezka "Z Jinec na Olymp Brd", která tu má zastavení s informačním panelem.
První zmínky o obci pocházejí z r. 1390, kdy je v listině Václava IV. zmíněno obnovení místních železných hutí. Z doby laténské po keltském osídlení totiž zůstaly na zdejším území důkazy o existenci primitivních pecí na zpracování železné rudy. ...Ta zde byla dobře dostupná, protože se nenacházela ve velkých hloubkách. S železnou rudou souvisí i první písemný doklad o Jincích a tím je zmíněná listina krále Václava IV., ve které uděluje dvěma šlechticům právo na zpracování železa na Jinecku. Zdejší lesy poskytovaly palivo pro dřevouhelné pece, řeka Litavka poháněla kromě mlýnů také hamry. Jince několikrát změnily majitele, zpracování železa se však věnovali všichni. V blízkém okolí obce se nacházelo 9 nalezišť, v nichž probíhala těžba železné rudy pomocí šachet a štol až do 19. stol. Vytěžená ruda byla zpracovávána v primitivních pecích, tzv. dýmačkách, kterých bylo od Čenkova podél říčky Litavky až po Rejkovice celkem šest. Poblíž těchto primitivních pecí, kde se z rudy, dřevěného uhlí a vápence tavily hroudy surového železa, byly zřízeny hamry a v nich se kováním těchto hrud získávalo kujné železo. V r. 1805 koupil jinecké panství od Wratislavů z Mitrovic majitel sousedního hořovického panství hrabě Rudolf z Vrbna a Bruntálu. Tento vzdělaný a podnikavý šlechtic, evropsky uznávaný odborník na zpracování železa začal v Jincích stavět skutečnou vysokou dřevouhelnou pec nazvanou Barbora. Stavba byla započata 10. července 1805 a do provozu byla uvedena r. 1810. Specializací huti bylo odlévání litinových trubek. Vyráběly se zde ale i další strojní součásti, kouskové železo pro hamry, litinové hlavně a dělové koule, ale také nádobí nebo kamna. Hrabě Vrbna současně zavedl také domáckou výrobu různých hřebů a cvočků, tzv. cvočkařství. Zdejší naleziště rudy však nebyla příliš bohatá a tak zpracování železa postupně oslabovalo. Dřevouhelná pec navíc nemohla obstát v soutěži s moderním hutnictvím na koksové bázi a proto její provoz r. 1874 skončil. Poslední podnik na zpracování železa byl r. 1925 v Jincích založen Františkem Homolkou, který už se zabýval výrobou za pomoci lisů a ražení. Tato továrna zanikla v r. 1940. V areálu pece byla r. 1886 zřízena pila, jejíž provoz byl ukončen až r. 1951. Poté objekty sloužily jako skladiště zemědělského družstva. V současné době je areál v soukromém majetku. Objekty pece jsou bez využití a okolní uzavřený pozemek slouží jako kynologické cvičiště pro záchranářské psy. Významnou technickou památku, jedinou zachovanou vysokou pec tohoto druhu ve střední Evropě, si mohou zájemci proto prohlížet jen zdálky, nejlépe z hráze rybníka Pecováku.
|
Přihlášení |
