kostel sv. Kateřiny Alexandrijské a bývalá fara

Byl postaven v románském slohu kolem r. 1200 a vedle něj se nachází malý hřbitov. Právě na tomto hřbitově byly odkryty hroby z období raného křesťanství. Zvonice pochází až z přestavby v r. 1858. Kněžiště kostela má čtvercový půdorys a obdélníkovou loď, nad níž je původní křížová klenba, strop lodi je plochý. Na východní zdi je zachováno původní úzké románské okénko. Oltář kostela je křídlový s obrazem od Josefa Hellicha malovaným na dřevě z r. 1855 (nyní kopie). Uprostřed obrazu je klečící sv. Kateřina a pod ní zvěčněné tetínské kostely. Na postranních oltářních křídlech jsou obrazy sv. Ferdinanda a sv. Anny. Na podstavci křídel je namalován Ježíškův vítězný průvod. Na západní straně interiéru je kamenná kruchta podklenutá dvěma křížovými klenbami, uprostřed silný pilíř, na kterém je malý výstupek jako pavlán. Při opravě kostela v r. 1929 byl z jeho střechy odstraněn kamenný kříž a zazděn do zdi hřbitůvku vlevo od vchodu do kostela. Na hřbitůvku byly při archeologických vykopávkách v r. 1916 objeveny četné hroby z dob raného křesťanství. Hroby byly přikryty velkými kamennými deskami. V archeologických záznamech se uvádí, že to byl hřbitov, avšak z mladší doby než ten, který byl kolem nynějšího kostela sv. Jana Nepomuckého. Vlevo od kostela stojí u zdi také socha sv. Ludmily od sochaře Josefa Maxe z r. 1858. Na jejím podstavci je nápis: „Svatá Ludmilo, oroduj za nás". Před kostelem stojí barokní socha Panny Marie s Jezulátkem. Je ze 17. stol. a jejím autorem je František Brayer. Ve zvonici kostela jsou dnes tři zvony. Nejstarší pochází z r. 1496 a i díky své velikosti se ho povedlo uchránit přes všechny válečné vřavy, kdy se zpravidla zvony používaly pro výrobu munice. Dne 28. prosince 1916 byly k použití pro válečné účely sňaty zbylé zvony. Mezi válkami se v r. 1934 podařilo zvony obnovit, ale o několik let později dva z nich byly opět sňaty a roztaveny. Naštěstí, nejcennější z nich zůstal zachován. V poválečné době a za socialismu zvony již obnoveny nebyly a historický zvon prakticky nezvonil. Teprve v r. 2004 se místním farníkům povedlo zvon zrekonstruovat a od té doby pravidelně vyzvání v poledne a v 18 hodin. V r. 2007 padlo rozhodnutí, že zvony na Tetíně budou obnoveny v plném rozsahu. K historickému zvonu přibyly ještě dva větší, a to zvony vážící 250 kg a 120 kg. Byly pojmenovány jmény s Tetínem spojených světic Ludmily a Kateřiny. Jejich výrobu zajistily rodiny Hrdličků, Durasů a Vacků. Zvony byly odlity r. 2007 zvonařstvím Perner v Pasově a dne 3. června 2007 slavnostně požehnány. V sousedství kostela sv. Kateřiny Alexandrijské se nachází bývalá fara. Tetínská fara byla založena v 1. polovině 14. stol. a její součástí byl velký dvůr, dvě stodoly a dvě zahrádky. Původně byl Tetín pouhou lokálií, patřil tedy pod farnost v jiné obci. Kolem r. 1357 se stal příslušenstvím hradu Karlštejna. Kostelní patronát vykonával sám tehdejší český král. Václav IV. daroval kolaturu tetínského kostela kapitule karlštejnské, takže tetínským farářem byl kanovník karlštejnský. Teprve r. 1737 byl pro obec Tetín ustanoven zvláštní kaplan. V r. 1856 byla tetínská lokálie povýšena na faru. V letech 1527-1533 zde jako duchovní působil karlštejnský děkan, kronikář Václav Hájek z Libočan. Na Tetíně psal i svou známou „Kroniku českou“, která poprvé vyšla v r. 1541. Jeho působení připomíná pamětní deska. Fara sloužila svému původnímu účelu do r. 2006, kdy se Tetín stal součástí farnosti Beroun. Objekt od té doby slouží jako obydlí sester Kongregace sv. Cyrila a Metoděje.