Lochovice

Před r. 1532 získal Lochovice jako samostatný statek Jan Žichovec z Duban, který si zde vystavěl pozdně gotickou tvrz, připomínanou prvně r. 1532. Nedlouho poté koupil lochovický statek Oldřich z Prostiboře (†1552) a po něm jej držel jeho syn Ladislav. Jeho vdova Barbora, rozená Hýzrlová z Chodů, prodala v r. 1571 Lochovice Mikuláši Waltrovi z Waltersbergu (†1578). Patrně on nechal po r. 1571 přestavět tvrz na renesanční zámek, který se v základních tvarech dochoval až do současnosti. R. 1578 získal Lochovice sňatkem s vdovou po Mikuláši Waltrovi Helenou Kryštof Vratislav z Mitrovic (†1612). Lochovický zámek se uvádí v l. 1610 a 1640, kdy se dozvídáme, že »tvrz Lochovice se světničkami, komorami, kuchyní klenutou, maštalemi a jinými pokoji, pokud ještě v též tvrzi po vypálení od lidu vojenského zůstávaly, též s tím placem a příkopem před vsí zdělaným«. Jak z popisu vyplývá, byl lochovický zámek za třicetileté války vypálen.

Zdá se, že Mitrovicové neměli na zpustošeném zámku zájem, neboť si vystavěli nové sídlo v nedalekém Mirošově. Teprve noví majitelé lochovického panství, Netoličtí z Eisenbergu, kteří je koupili r. 1754, zámek opravili a nechali vyzdobit zámeckou kapli rokokovými a klasicistními malbami. R. 1787 koupil panství Jakub Černý z Edelmuthu a od něho r. 1818 hrabata Lützowové z Dreylützova. Tehdy byl v zámku též byt ředitele panství a k budově přiléhal anglický park. Ani tito majitelé, ani jejich nástupci pak už zámek podstatněji neupravovali.

Zámek je čtyřkřídlý, jednopatrový, na severní straně s dvěma okrouhlými věžičkami, sahajícími dnes však jenom do výšky prvního patra. Nástavby na věžičkách v podobě mnohohranu jsou až pozdějšího data. Průjezdem, sklenutým valeně s lunetami, se vstupuje do čtverhraného zámeckého nádvoří, lemovaného v přízemí arkádami, nad nimiž jsou v poschodí místnosti s pravidelně rozdělenými okny. Valy a příkopy byly zarovnány a proměněny v zahradu.

Po válce znárodněn, na zámku sídlilo ředitelství Státního statku, sloužil kulturním a společenským potřebám obce. Moderní přestavba po r. 1945 celkovou renesanční kompozici zámku poněkud porušila. Po r. 1989 vrácen v restituci. V současnosti je ve vlastnictví Renaty Schumové.