
Poblíž rezervace vede zelená značka, avšak chráněnému území se vyhýbá. Ačkoli rezervací vedou dvě udržované lesní cesty, není veřejnosti do ní vstup povolen. Nejblíže vede silnice z Líšné do Jablečna, z níž u osamělého kostela sv. Petra pod zříceninou hradu Řebřík vychází zelená značka k Jankovskému mlýnu na Zbirožském potoce. Ta se přibližuje k hornímu okraji rezervace.
Nejhojnějšími bylinami jsou kyčelnice cibulkonosná a bažanka vytrvalá. Rezervace se nachází v rokycanském okrese, je vzdálena asi 7 km severně od města Zbiroh a je součástí CHKO Křivoklátsko. Kohoutovský prales je v soukromém vlastnictví jako součást panství rodu Jerome Colloredo-Mansfeld. Rezervace leží v katastrálním území Ostrovec u Terešova obce Ostrovec-Lhotka. Od vesnice Ostrovec je vzdálena vzdušnou čarou cca 3 km východně. Rezervace se rozkládá ve svahu nad Ostroveckým potokem v nadmořské výšce od 420 m do 576 m. Svah je orientován jihozápadním směrem. Celé území rezervace je pokryto lesním porostem. Kohoutovský prales byl díky svému přirozenému charakteru vyňat z běžného hospodaření již ve 30. letech 20. století. Zasloužili se o to Colloredo-Mansfeldové, majitelé Zbirožského panství, k němuž Kohoutov náleží. Státní ochrany se Kohoutov dočkal v roce 1966, když jej Ministerstvo kultury ČSR vyhlásilo za Národní přírodní rezervaci. Přirozený charakter si Kohoutov v minulosti uchoval i díky tomu, že nebylo možné pokácené kmeny splavovat. I v pozdějších dobách, kdy byly okolní porosty narušovány těžbou, pastvou či požáry, si Kohoutov zachovával svůj přirozený charakter. Pravděpodobně však ani Kohoutovu se nevyhnula těžba palivového či stavebního dříví a právě jako stavební dříví se hojně těžila jedle, což téměř způsobilo její pozdější vymizení. Až do konce 19. století se dřevo z listnatých stromů přímo na místě pálilo v milířích. Stopy této činnosti jsou dosud v terénu patrné v podobě malých rovných a kruhových plošin. Oblast je odvodňována Ostroveckým potokem, který se vlévá do Zbirožského potoka a ten je levým přítokem Berounky..