
Asi 1 km od Kublova po žluté turistické cestě na vrchu Velíz v nadmořské výšce 575 m stávalo rozsáhlé hradiště, které se připomíná v písemných pramenech již r. 1003. Kníže Jaromír, který zde byl zajat Vršovci, nechal po své záchraně zde vybudovat kapli. Na jejím místě pak byl postaven románský kostel sv. Jan Křtitele a benediktinské probošství, které bylo vypleněno husity. Kostel prošel barokní úpravou v letech 1747-1742.
Název Velíz se dá odvozovat od pohanského boha stád Velese.
Na vrcholové plošině doložily archeologické nálezy existenci rozsáhlého pravěkého sídliště, přetrvávajícího i v době keltské a slovanské. Spíše než o obranné hradiště šlo o významnou svatyni. Svědčí o tom přítomnost nikdy nevysychajícího pramene blízko vrcholu (jeho voda má v zimě i v létě stejnou teplotu) a skalka s jeskyní (která se bohužel v minulém století zřítila). Ve slovanských dobách zde byl uctíván bůh Veles, ochránce stád a pastýřů. Měl podobu rohatého skřeta, dosti blízkou antické představě satyrů. Podle pověsti právě na Velíz přivedli Vršovci zajatého knížete Jaromíra a chystali se ho zde rituálně obětovat pod posvátným dubem. V poslední chvíli byl zachráněn svojí družinou. Na paměť události nechal založit kostelík sv. Jana Křtitele roku 1003, spíše však šlo o součást boje proti pohanství. Při kostele vznikl klášter, za husitských válek byl však zničen a už nikdy nebyl obnoven. Při rekonstrukci kostela v roce 1992 byla v suti pod podlahou věže objevena kostra muže s uťatýma rukama a bez hlavy. Pomsta husitů na nenáviděném knězi nebo oběť nějakého magického rituálu?.