Budova mlýna z mostu přes náhon
© Iva Spurná 3.4.2010
K Zajíčkovu mlýnu se dostanete z hlavního náměstí Pražskou (východní) branou, za kterou vede mostek přes mlýnský náhon – mlýn je hned za mostkem na ostrově. Z mostu je pěkný výhled na obě strany náhonu.
Na východní straně historického jádra města Berouna vede uměle vytvořený náhon, který odvádí část vody z Berounky a ústí do Litavky ještě před soutokem obou řek a vytváří tak ostrov. Tomuto náhonu se také někdy říká Mlýnská strouha či nověji Berounská Čertovka – v minulosti zde byly v činnosti tři mlýny: Maňasovský čili Hořejší ostrovní (první zmínka je z r. 1437); Panský, který patřil k největším mlýnům na Berounsku – nestál na ostrově, ale na "městském" břehu a čerpala se zde říční voda na baštu do cínové nádrže, ze které pak dřevěné potrubí rozvádělo vodu do kašen, prvně je zmíněn na počátku 16. století. ...Třetím mlýnem byl Dolejší ostrovní, později také zvaný Zajíčkův. I on je zmíněn už v roce 1437, kdy byl ještě dřevěný. Obnoven jako zděný byl po povodni v roce 1534. V roce 1770 koupil mlýn v dražbě František Seydl, v jehož rodu zůstal mlýn až do roku 1917. Narodil se zde tedy i Josef Antonín Seydl, berounský děkan, buditel a kronikář (viz heslo děkanství). V roce 1922 přešel mlýn do vlastnictví Josefa Zajíčka ze starobylého mlynářského rodu. O tři roky později později Josef zemřel a mlýn vedla vdova Alžběta, která provedla několik modernizací – v r. 1932 instalovala turbínu, v r. 1938 pořídila nové strojní zařízení a v r. 1943 přibyl nový jez, vodní kolo a budova nad ním. V rodině Zajíčků zůstal mlýn do 50. let 20. století, kdy byl znárodněn a vybavení zničeno, budovy dostalo do používání místní JZD. V roce 1992 byl mlýn vrácen Jiřímu Zajíčkovi, v současné době je zde restaurace..
