Rychmberk

století. Hrad se stal centrem kolonizovaného panství a jeho zakladatelé přijali přídomek páni z Rychmberka. Vznik hradu je nejasný. Vznikl pravděpodobně na přelomu 13. a 14. století, zakladatelem mohl být Vilém, první písemně doložený příslušník rodu z Rychmberka k roku 1310. Možné je ovšem i to, že hrad založil některý z jeho předků v průběhu poslední čtvrtiny 13. století. Písemné zprávy o Rychmberku ze 14. století jsou poměrně bohaté. Roku 1318 jsou v souvislosti s útokem na nedaleký hrad Pěčín zmiňováni Držislav, Heřman, Oldřich, Ješek a Jeruš z Rychmberka, asi synové Viléma. Dále k roku 1355 se připomínají Heřman, Oldřich a Dobeš z Rychmberka v souvislosti s výkonem patronátního práva ke kostelu v Nebeské Rybné. Roku 1367 získali do držení hrad majitelé sousedního Skuhrova Jan a Vnata ze Skuhrova, příslušníci moravského rodu Tasovců z Meziříčí. Roku 1387 byl hrad Janem a Jaroslavem z Meziříčí postoupen Půtovi staršímu z Častolovic. Po něm jeho syn Půta mladší pobýval na hradě se svoji manželkou Annou kněžnou Osvětimskou. V souvislosti s věnem, které tvořilo hrad Rychmberk je k roku 1396 poprvé přímo písemně zmiňován hrad. V roce 1403 po smrti svého manžela Půty ml. si Anna zvolila hrad jako vdovské sídlo. V době husitské revoluce byl společně se svoji matkou Annou na straně krále Zikmunda, což vedlo k tomu, že roku 1425 byl hrad dobyt vojsky východočeských husitů. Roku 1440 se hradu zmocnil Jan Kolda mladší ze Žampachu. Kolda pravděpodobně Rychmberk získal neoprávněně a proto ho následující rok dobývala hotovost Hradeckého kraje. V roce 1456 získal odúmrť po Anně Osvětimské (její syn Půta nejmladší z Častolovic zemřel již v roce 1435) Jiří z Poděbrad na základě toho, že jeho děd Boček z Kunštátu v roce 1387 získal rychmberské panství spolu s Půtou starším z Častolovic. A poněvadž Jan Kolda nechtěl tento majetek vydat, zasáhl Jiří z Poděbrad proti němu v roce 1457 vojensky, dobyl hrady, které tehdy Jan Kolda ovládal, a nechal je zbořit, včetně Rychmberka.“ (Musil, 1998, Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou, s.139–140). Celé panství i s hradem pak Jiří z Poděbrad připojil k panství litickému. Během ohrožení hradu v chaotické polovině 15. století došlo k zesílení a úpravě opevnění na severovýchodní přístupové straně. V průběhu druhé poloviny 15. věku došlo zřejmě k pustnutí hradu a jeho majitel, syn krále Jiřího Boček z Kunštátu, který panství zdědil po smrti otce, na hradě s největší pravděpodobností vůbec nesídlil. Po Bočkovi celé panství převzal jeho bratr Jindřich kníže Minsterberský, ale o hradu není žádná zmínka. Vysloveně se hrad připomíná až v roce 1495 při prodeji celého panství Vilémovi z Pernštejna, kdy je uváděn jako pustý. Podle A. Sedláčka se ještě k roku 1552 uvádí jako pustý hrad, ale k roku 1577 se připomínalo už jen městečko Rychmberk, o hradě zmínky žádné. Od té doby hrad upadl do naprostého zapomnění, z písemných pramenů úplně zmizel a brzy se nevědělo ani jeho jméno. Důvodem bylo také to, že jméno podhradní vsi se postupem času změnilo na Liberk. Jak bývalo častým zvykem, zbytky hradu se staly vítaným zdrojem kamene pro místní obyvatele. V době romantismu došlo k občasným pokusům o hledání pokladu, které rovněž vedly k jeho devastaci. Až v roce 1845 zásluhou historika K. Rojka byla znovuobjevena historie zapomenutého hradu, ze kterého zbyly skromné zbytky. Dnes jsou k vidění bohužel pouze terénní vlny na hradní ostrožně porostlé hustou vegetací. Hradní typologie

Hrad byl postaven na protáhlém skalnatém ostrohu nad Liberským potokem, který ostrožnu obtéká od severozápadu, na jihu pak bezejmenným potůčkem, na západním okraji dnešní obce Liberk. Fortifikaci hradu tvořily hlavně strmé, vysoké svahy. S okolním terénem prostor hradu souvisel jen na severovýchodě, kde byly vybudovány mohutné příkopy a valy, dodnes dobře patrné. Opevnění tvořily tři příkopy a dva mezilehlé valy. V místě druhého valu je dnes hřiště. Tento val je zachován pouze ve své jižní části. Vlastní areál hradu se táhne od východu k západu v délce 80 m. K západu se předhradí zužuje a vlastní hrad je od něho oddělen skalní trhlinou, která byla upravena jako vnitřní příkop. Vlastní plošina hradu je nevelká a patrné jsou zde pouze dvě blíže neurčené jámy, které jsou nejlépe viditelné v době vegetačního klidu. Mohly by to být zbytky paláce, jediné stavby vnitřní části hradu..

Hrad stál na ostrohu, který z pláně vybíhá a pak příkře do hlubokého údolí spadá. Hned za farou a kostelem jest příkop a násep, za nimiž se nachází předhradí; původně se tu chodilo na zvoditém mostě, když pak ho nebylo a lidé na místnosti tyto jezditi musili, rozmetali val v prostředku a tou zemí kus příkopu zasypali. Na předhradí prostranném bývaly konírny, pekárna, zásobárny, čelední světnice, kde bývalo velmi hlučno; nyní jest tu živo jen tehda, když se obilí seje a žně nebo brambory sázejí a klidí, neb celé předhradí proměněno jest v pole. Předhradí a hrad dělil hluboký příkop ve skále vytesaný a posud místy ještě tak příkrý, že se pracně na hrad lézti musí. Hrad zadní sám byl obvodu nevelikého, tak že tu pro skrovnosť místa ani ohrady nebylo, leč toliko jedno stavení vysoké a celou prostoru zabírající. I z toho dávno již poslední zbytky zmizely, a kde dříve bydleli páni mnoha vesnic okolních, nyní potomci jich poddaných pracně okopávají políčko, jež byli na této části z rumu a kamení zdělali. Před více než 500 lety seděli tu páni sice jadrní, ale rváči a zbojníci, pro malou příčinu práva sobě sami hledajíce, aneb z pouhé zvůle sousedu škodíce. Tu bylo viděti, kterak se vracejí z plenu, oděnci napřed ženouce koně, dobytek hovězí a ovce, jež byli v blízkém dvoře zajali a pobrali; pán na koni za nimi a oni před ním, veselíce se všelijakou řečí ve své bujnosti. Jeden dí: „toho jsou ptáčenci, kdož je prve vybéře,“ jiný: „laciné maso rádi psi jedí,“ a opět jiný: „živá hlava klobouka dobude.“ Ale některý povážlivý myslí si: „jak kdo léce, tak vybírá.“ A to se také brzo ukázalo; neb ten, který škodu vzal, zajel na hrad Pražský, tam při svou oznámil a za právo žádal. Komorník (příručí soudu) vyvolává při prvním trhu na hradě Pražském, že škůdce pohoní k soudu k tomu a tomu roku soudnímu (to jest k některým suchým dnem). potom odjel do Hradce k úřadu tamnímu či coudě krajské, neb pohnaný bydlí v kraji hradeckém a patří pod jeho popravu (právo); tu pojav k sobě komorníka toho úřadu, jede na koni, kterýž mu původně půjčil, až po hrad náš. Z řehtání koní a hlasitého mluvení poznal vrátný, že hosté čekají před mostem, podívá se ven malou vyhlídkou a vidí, že již zle. Komorníci se ptají po pánu, ale ten obyčejně málokdy doma. Žádá tudíž vrátného, aby zavolal jeho panoši. Když ten přišel, ohlašuje mu komorník, že pohoní pána k soudu Pražskému k nejbližším suchým dnem postním. I odpírá tomu panoše, řka: „věz, komorníče, žeť zde paní není; nevěříš-li, ale hledej paní v domu, žeť zde nesedí; a já tě všady zvedu, i komory odvíraje, kdež tobě libo.“ Vpuštěni byvše komorníci do hradu, procházejí předhradí a shledávají, že tu čeleď jest. Na hradě sice paní nevidí, ale její panna (komorná) tu jest, všelijakou ozdobnou prací čas sobě krátíc. Odcházejíce z hradu a ze vsi ptají se, kde paní jest, a dověděvše se, že jest „na přebyvcích“ (návštěvě), vědí již, že půhon prošel (platí), i ptají se jen ještě, kam pán chodí na trh. o nejbližším trhu Rychnovském přijdou do města a tu se půhon veřejně na tržišti vyhlašuje. Postaví-li se potom pán k soudu, zajisté bude platiti velikou pokutu, nepostaví-li se, tím hůře to dopadne a ještě více peněz státi bude. Ve starých pamětech nazývá se hrad náš všude Rychemberkem (Richenberg neb Reichenberg), ale od 16. věku panují názvy Liberk a Rehberg. Nejstarší jeho držitel a snad i zakladatel, Vilém z Rychemberka, připomíná se r. 1310. Heřman, Ješek, Držislav, Oldřich a Jeruše z Rychemberka pohnáni byli r. 1318 do soudu zemského pro vypálení Pěčína a Rokytnice. Potom nacházíme v držení tři pány: Heřmana, Oldřicha a Dobeše, kteří roku 1355, 29. dubna nového faráře ke kostelu Rybenskému podávali. Bratří Heřman a Oldřich vyskytují se ostatně již r. 1352, spečetivše tehda list na rychtu Kosteleckou vydaný. Z pánův řečených se Dobeš později nepřipomíná; Heřman měl r. 1358 nějaké dědictví ve farnosti vsi Lukavic u Kyšperka; Oldřich prodav s bratrem svým hrad Rychemberk, nazývá se ještě r. 1367 spolupatronem kostela v Rychemberce, ale měl jen menší nějaké zboží. V držení zboží Rychemberského dostali se bratří Jan a Vznata ze Skuhrova, z nichž onen roku 1367 dne 7. září spolu s Oldřichem Rychemberským nového faráře ke kostelu zdejšímu podával. Po Janovi následoval bratr Vzata, jehož nalézáme do r. 1379 jako kollatora kostelův na zboží Skuhrovském a Rychemberském. ačkoliv ještě několik let potom žil, maje v držení Pardubice a Starou († r. 1384). Zboží Rychemberské drželi po něm r. 1386 bratří Jan a Jaroslav z Meziříčí, z nichž onen roku příštího statky oba prodal. Noví držitelé byli Půta z Častolovic a Boček z Kunštatu a z Poděbrad, kteří se r. 1387, 17. červ. na hradě Litickém tak umluvili, že sice má každý z nich polovici zboží míti, ale ty polovice aby zůstaly oběma v nedílu. Půta se vyskytuje potom (roku 1390-92) jako patron kostelů na zboží zdejším. Jsa při letech oženil Půta syna svého Půtu mladšího s Annou kněžnou Osvětimskou a věnoval jí původně na zboží Skuhrovském, ale později (r. 1396 dne 2. června) převedl věno to také na Rychemberk hrad se vším příslušenstvím, tak že jí oboje zboží k věnné zástavě ve 2750 kopách zapsáno. Když Půta starší zemřel, následoval v držení všech jeho panství Půta mladší. Týž se nejraději zdržoval na hradech svých Opočně a Rychemberce; na tomto posledním jsa r. 1399 dne 14. září obdařil v Častolovicích některými platy; r. 1402 dne 8. dubna podával nového faráře do Rybné. Když asi r. 1403 zemřel, uvázala se kněžna Anna nejen jako věnná držitelka, nýbrž i jako poručnice mladého syna svého Půty v panství Rychemberské a zvolila si svůj obyt na hradě zdejším; zde také roku 1405 dne 3. června nadala kostel Častolovský, kdež byla hrobka rodinná, platy rozličnými z Lična, Zádolí a mlýnu v Habrové vycházejícími. Na hradě tom bylo drahně zemanů. kteří byli u Anny ve službě dvorské, jako Jan Tlukač z Rohův, jenž prodal roku 1406 plat v Tuklecích Petrovi farářovi v Lukavicích, ponechávaje si souditi toliko tři viny, kterých kněz nemohl souditi, hlavnou, násilnou a ohennou, strýc jeho Valtíř Tlukáč, Jan z Přepych a Mikuláš z Hoděčína, kteří byli svědky tohoto prodání. Anna vykonávala všechna práva panská na Rychembersku, i když syn její let dosáhl; r. 1414, 20. srpna podávala do Rybné a r. 1419, 7. dubna do Rychemberka; nechtíc, aby se rozšířilo panství jejích kališnictví, všemožně tomu bránila a na farách kněží katolické sázela. Roku 1415 dne 10. září zapsala všecko věno svému synu Půtovi a Vilémovi purkrabí na Rychmberce ve 3000 kop, ponechajíc si užívaní dědin těch až do své smrti. Kdyby nástupnictví bylo šlo podlé této listiny a podlé práva, byli by oba nápadníci ještě 30 let čekali. Neb Anna ještě r. 1440 žila, ale syn její Půta ji byl předemřel r. 1435, synů po sobě nezůstaviv. Půta byl jako máti jeho horlivý přívrženec Sigmundův a nepřítel kališníkův. Pomsta za to zastihla r. 1425 hrad Rychemberk, jehož Táboři v masopustě dobyli. Ačkoliv tím padla záštita katolictví na panství zdejším, držela tu přece Anna řády katolické ještě r. 1432. Když pak po r. 1440 zemřela, dosáhl Rychemberka Jan Kolda z Náchoda zajisté způsobem bezprávným, buď ztečením aneb získáním smírným od posádky husitské. Jeho panování brzo učiněn konec, když nepokojný Kolda řádu a právu odporoval. Hejtman kraje Hradeckého, Jetřich z Miletínka, dobyl r. 1441 v červnu Dubence a Černíkovic, dvou tvrzí Koldových. Když pak 5. července přitáhl dále ke hradu Rychemberku, přibylo prý mu ku pomoci Slezákův 1000 jízdných a 2000 pěších s třemi velikými puškami, jimižto jal se dobývati hradu. V tom však prostředkové zjednali příměří pod základem 5000 kop grošův až do příštího sněmu a rozsouzeni na něm. Stalo se to kolem 15. července. Víme, že na následujícím sněmu v Čáslavi odbývaném Náchod Koldovi ponechán byl, a totéž, tuším, platilo i o Rychemberce. Jinak se ty věci měly během následujícího desetiletí. Práv věnných po Anně z Osvětíma byl roku 1456 dosáhl jako odúmrti královské Jiří z Poděbrad, jenž si, tuším, i jako potomek a dědic Bočkov a společník Půty staršího práva dědičná k Rychemberku pokládal. Po veliké noci roku 1457 pan Jiří jako správce království vytáhl proti Koldovi a spůsobil to s přátely svými, že všecky tři zámky jeden den obehnali, totiž Náchod, Černíkovice a Rychemberk. Starý letopisec vypravuje jen všeobecné, že tehda hradů Koldových, dobyli a je zbořili. Tím způsobem vešel pan Jiří v držení panství a hradu, ale již zbořeného, pustého, a držel je k Liticům. Při dělení se synů Jiříkových dostalo se Liticko s Rychemberkem Bočkovi z Kunštatu (r. 1472 dne 9. března); brzo však vešel v jeho držení Jindřich kníže Minstrberský. Roku 1495, 2. října konečně prodal tento panství své Litické a k tomu „Rychemberk hrad pustý,“ dvůr městečko, vsi celé Hlásku, Prorubu, Rampuš, Bělou, Proloh, Habrov, Meziříčí, Popelov, Nebeskou Rybnou, Bukovinu, Skuhrov, Svinné, Brocnou, Brocenku, Lukavec Hoření a Dolení, Ještětice, městečko Solnici, vsi Javornici, Vrbici, Kvasín, Litohrady, Oděrady celé a v Polomě, Újezdě a Slemeně dvory kmecí Vilémovi z Pernšteina za 25.000 kop. Po tomto prodeji zůstal hrad spojen s ostatními statky Pernšteinskými, a po jich roztříštění zůstal při panství Rychnovském. Ještě r. 1552 uvodí se „Rychemberk a Jelení hrady pusté,“ ale r. 1577 připomíná se již jen „městečko Rychemberk.“ Každá zřícenina bývá výdatným lomem, a kdo právě kamení potřebuje, hledá si je na ní; napřed vylamují tesný kámen a potom, co jim pod ruku přijde. po nich přicházejí ti, kteří jdou na poklady a starožitnosti; rozhrabou vše, tak že se místo k nepoznání promění. Také zde to tak bývalo. V letech 1780, 1788, 1800 a 1815 dala tu vrchnosť Rychnovská kopati, a proto najati havíři a lid robotný jim musil při práci pomáhati. Našlo se tu něco zbraní a posláno vše do Rychnova. Když přišli dělníci hloub do země, počal se rum nad nimi řítiti, od čehož některým z nich na zdraví uškozeno a jeden havíř zabit jest. Sledujíc z toho vrchnosť, že jest další práce marna, zapověděla potom všechno kopání..